Donald Trump je ražen byznysem a nemá vztah ke spojeneckým svazkům včetně NATO. Pokud ho NATO zajímá, tak jen v transakčním smyslu něco za něco. Je to důležitý pohled v situaci, kdy z 28 členů aliance vydává na obranu slíbená dvě procenta HDP jen pět států (USA, Řecko, Estonsko, Británie, Polsko). Jenže Trump to hlásá s arogancí, jež přebíjí vše ostatní. Kolik médií rozebíralo téma, že do prosince musí každý člen vypracovat národní plán, jak zvýšit obranné výdaje na dvě procenta HDP? Ale klip o tom, jak Trump arogantně odstrčil černohorského premiéra Markoviče, obletěl celý svět.
Trump evropské členy NATO peskuje jako nezvedené žáčky. V tom by ještě nepřekonatelný problém být nemusel. Ve výdajích na obranu si Evropa peskovat zaslouží. Zásadnější háček je v tom, že Trump za aroganci nenabízí protihodnotu, natož záruku. Ve svém projevu ani nepronesl pro Evropu klíčová slova o tom, že USA dodrží svůj závazek plynoucí z článku 5 Severoatlantické smlouvy (útok na jednoho člena je považován za útok na celé NATO). Pak se nelze divit, že místo reflexe vlastní nedostatečnosti v Evropě sílí pocit vzdoru, který Spiegel Online popsal takto: „Trump zůstává Trumpem a politická třída starého kontinentu si musí s jistým úděsem přiznat, že nový muž v Bílém domě se cítí lépe v Saúdské Arábii než u svých starých evropských spojenců.“
