Ochrana klimatu jako volební tahák. Strany v Německu se předhánějí, která bude mít ambicióznější plán |
Je to soudcokracie, či není? Nebo jako v Německu, kde Ústavní soud vrátil ke zpřísnění již přijatý (2019) klimatický zákon. Ne proto, že omezuje svobody, ale proto, že je málo přísný. A malá přísnost na cestě k uhlíkové neutralitě by si vynutila tvrdší kroky v blízké budoucnosti, čímž by ohrozila svobody nastupujících generací. Je to soudcokracie, či není?
Je to zapeklité téma, velmi sporné a v Německu budící ostré debaty. Jistě, soudci se nevyznají v klimatu, tak jako se nevyznají v epidemiologii. Navíc sami určili, že poznávání klimatu je stále tak nedokonalé, že nelze s jistotou stanovit správnou rychlost snižování emisí. Proto se neřídili zásadou předběžné opatrnosti vůči přírodním jevům. Místo toho se řídili předběžnou opatrností vůči příštím generacím a Ústavou. Říká-li její článek 2, že každý má právo na život a tělesnou nedotknutelnost, zahrnuje to ochranu před environmentálními riziky, bez ohledu na jejich původce a okolnosti. A hotovo.
Studené jaro? Návrat k normálu, říká klimatolog. Teplotní ‚kompenzace‘ nečekejte, takhle to nefunguje |
Pozoruhodné. Tak jako při epidemii sílí tlak na absolutizaci ochrany životů (jež se nadřazuje uchování fungující společnosti a ekonomiky), zde sílí tlak na absolutizaci ochrany před vlivy prostředí a jeho změn (jež se nadřazuje ekonomickým, politickým či společenským poměrům).
To téma se vyplatí sledovat. Ostatně spolek Klimatická žaloba ČR má tentýž cíl u českého Ústavního soudu. Pro jistotu si můžeme sami trénovat různá myšlenková cvičení. Třeba. Jak by to vypadalo a fungovalo, kdyby soudy důsledně kráčely s duchem doby? Kdyby zakázaly prodávat benzin, naftu a koks? Těžit uhlí? Dovážet zemní plyn?
