Hodně lidí u nás v devadesátých letech čekalo, až v Německu skončí vláda Kohlových konzervativců. Až je vystřídají Schröderovi sociální demokraté, s nimi se prý dohodneme bez problémů. Skutečně? Tak proč kvůli rozhodnutí Gerharda Schrödera dodnes čekáme, až nám Německo otevře svůj pracovní trh? Právě tak si Rakušané idealizovali Karla Schwarzenberga: to je skutečný aristokrat, noblesní muž, který nám půjde na ruku. Nepůjde. Je českým, nikoliv rakouským ministrem.
Je dobře, že se to teď definitivně vyjasňuje. Před deseti lety se mohlo zdát, že žhářem česko-rakouských sporů je pouze Miloš Zeman. To on nazval rakouské voliče idioty (kvůli Temelínu) a sudetské Rakušany Hitlerovou pátou kolonou. Vidíte, to je politik, který podráží vztahy s Rakouskem i naši cestu do Evropské unie, psalo se tehdy.
Uběhlo deset let a leccos je jinak. Jörg Haider už nevyhlašuje plebiscit k Temelínu a Miloš Zeman diplomatické sankce, jež vládě znemožnily s Vídní o Temelínu jednat. V těch prosvětlených kulisách je ovšem lépe vidět podstata sporů: je to přesvědčení, že zvnějšku lze diktovat energetickou koncepci jiného státu i jeho vztah k Benešovým dekretům.
Ano, ty dekrety a jejich dikce jsou ostudné. Ale i když se komukoliv oprávněně nelíbí, stále platí, že platily v roce 1945 a že my i Rakušané víme proč.
Zaplaťpánbůh, že Rakušany už neoslovuje premiér Zeman, ale ministr Schwarzenberg. Alespoň si nebudou dělat falešné iluze.
