Když Německo na vrcholu migrační kalamity otevřelo hranice a vžilo se do role morálního majáku světa, na domácí scéně ten krok téměř nikdo nekritizoval. A pokud ano, dostal nálepku tmáře, populisty, ba neonacisty. Na vrcholu pandemie Covid-19 to vypadá úplně jinak, což je zřejmě i tím, že s nákazou koronavirem se nespojují morální soudy. Kritika vlády si vydobyla zpět ztracenou pozici.
PETRÁČEK: Nakazí se většina? Ani slova vědců paniku kolem epidemie neuklidní |
A zdůrazněme, že kritika neznamená odsudek, ale hodnocení, zvažování kladů a záporů, poukazování na rizika. Takže i když vláda teď posiluje u voličů, neplatí to paušálně. Ukazuje to i kritika téměř ústavní role Lothara Wielera, šéfa Ústavu Roberta Kocha, s trochou nadsázky by šlo říci „německého Prymuly“.
V komentáři to vystihl Mathias Dörfner, předseda představenstva koncernu Axel Springer: „Když šéf Ústavu Roberta Kocha řekl, že masivní restrikce by mohly trvat dva roky, ztratil jsem důvěru (ač potom vzal svá slova zpět). Každý školák ví, že světová ekonomika a naše společnost takový útlum neunesou ani několik měsíců. Kdo tak uvažuje a hovoří, nesmí být nejdůležitějším kompasem vlády.“
PETRÁČEK: Pravidla nad hodnoty. Jak nákaza Covid-19 testuje evropskou solidaritu |
To není kritika samotných epidemiologů ani samotné vlády. Je to kritika situace, kdy je vláda jen reproduktorem vybraných expertů a pomíjí svoji politickou roli. Kdy kancléřka řekne (vytrženě z odborného kontextu), že se může nakazit až 70 procent Němců, nebo kdy profesor Wieler mluví až o dvou letech přísných restrikcí. Mimochodem, nemluvil o dvouletém termínu uzávěry hranic i profesor Prymula? Právě toto jsou věci, kde musí uplatnit svůj vlastní kompas vláda.
