Třeba to, co říká jako předseda Ruské zeměpisné společnosti. Potřebu vydat nový atlas světa zdůvodňuje takto: „Nesmíme být neteční ke křivení historické pravdy… K situaci, kdy ruské názvy mizí z map světa.“ Leckdo v tom slyší aroganci a připomíná stalinskou knihu Rasskazy o russkom pervenstve. A přece je to v oblasti Antarktidy a jejích ostrovů pravda, navzdory tomu, že Putin říká, že je to pravda.
Kdyby někdo upíral Rusům zásluhy v zeměpisných objevech, kdyby Jermakovo překročení Uralu a otevření Sibiře považoval za nepřijatelnou agresi, pak by musel za zločin pokládat i to, že o dvě stě let později Daniel Boone překročil Appalačské hory a Američanům otevřel Západ. Kdyby někdo upíral Rusům objev Antarktidy a pojmenování tamních ostrovů, pak by měl i Britům upírat zásluhy Jamese Cooka. Ano, již neříkáme Sandwichovy ostrovy, ale Havaj, neboť Cook objevil obydlené souostroví s vlastním – domorodým – názvoslovím. Jenže v Antarktidě žádné nebylo.
Problém není v tom, že si Rusko nárokuje názvy udělené ruskými objeviteli. Tady má Putin pravdu, hovoří-li o křivení historie. Jeho problém je v tom, že nevidí křivení historie tam, kde se činilo samo Rusko. Na italských mapách Jižních Tyrol najdeme názvy italské i německé (Bressanone – Brixen). Ale zkuste najít ruskou mapu s dvojím názvoslovím Kaliningrad – Königsberg. To ovšem u nás nevadí, neboť mapa s názvoslovím Karlovy Vary – Karlsbad by většinu vyděsila asi tak jako Putina mapa se slovem Königsberg.
