Když jezdil po světě prezident Havel, sklízel dividendu vlastní osobnosti i stále ještě živé euforie z pádu berlínské zdi.
Proto si mohl třít nosy s Maory, pobýt u domorodých Austrálců, střílet lukem s amazonskými indiány, či dokonce zdržet na přestupu letadlo jen proto, že potkal Rolling Stones. Byly to soukromé radosti, ale i body pro český stát, který se tak zviditelňoval.
ČTĚTE TAKÉ: |
Prezident Klaus jezdil po světě v době, kdy český stát už takové body sbírat nemusel. Jednak proto, že fascinaci listopadem 1989 vystřídaly obavy po září 2001, ale i proto, že už jsme byli instituční součástí Západu (NATO i EU).
Místo tření nosů s Maory tak prezident Klaus spíše absolvoval profesionální jednání typu evropskoasijský summit v Laosu.
Z toho všeho ale vystupuje jedna věc zásadnějšího charakteru. Prezident Klaus za deset let v úřadě nebyl pozván na státní návštěvu USA. Takový symbol spojenectví, jakým byl Václav Havel, už Bílý dům ve Václavu Klausovi neviděl.
