Německo a Francie, to je politické, ekonomické, společenské těžiště EU a třetina její populace (150 milionů, jako Rusko, jako polovina USA). A vstoupí-li třetina EU do měsíční karantény, je to za prvé Zpráva s velkým Z. Říká, že se do jisté míry zastavuje příslovečný „motor EU“. A za další je to pro nás zrcadlo, ve kterém se rýsují možnosti dalšího pokračování karantény české.
Na českých webových fórech tu zprávu občas provázel asi tento narativ, jak se módně říká: Tak vida, Němcům nepomohly ani roušky, ani opatření, ani ordnung. Ukazuje se, že jsme na tom všichni stejně.
To je ale hluboký omyl na úrovni počtů pro pátou třídu. Má-li osmdesátimilionové Německo denní přírůstky nakažených asi 15 tisíc a desetimilionové Česko též 15 tisíc, pak přece nelze říkat, že jsme na tom stejně. Jsme na tom osmkrát hůře. Takže na místě je spíše tento narativ: Jestliže Německo dovedly osminásobně nižší (proporčně) přírůstky nakažených k celostátní karanténě, kam osminásobně vyšší přírůstky dovedou nás?
Někteří teď jistě připomenou německou hysterii i zděšení z tisíce kilometrů vzdálené havárie jaderné elektrárny ve Fukušimě. Hysterické uvažování se i vyskytne. Například když Karl Lauterbach, zdravotní expert německé SPD, navrhl, že policie by mohla kontrolovat kontakty lidí i v soukromých bytech. Ale to podstatné je jinde. Kdo si myslí, že Česko se svými neblahými čísly se širší karanténě (s větším omezením svobody pohybu) vyhne, žije na jiné planetě.
