Znáte Posázavskou stezku a její okolí? Je to de facto kaňon Sázavy. Ale není to ryzí a nedotčený výtvor přírody jako ten slavný kaňon coloradský, nýbrž je specificky česky kultivovaný trampskou (osadnickou) tradicí. Když jede našinec tím údolím vlakem (Posázavským pacifikem) a spatří skupinu německých turistů, žasne, jak se ti Němci vrhají k okénkům střídavě nalevo a napravo. Takový kaňon dvacet kilometrů od milionové metropole ještě neviděli. Nicméně ministerstvo životního prostředí rozhodlo, že právě tudy má vést trasa dálnice D3. Co to znamená?
Řekněme rovnou, že to neznamená tragédii. Dálnice potřebujeme (kdo si myslí, že ne, ať se laskavě podívá na mapu evropské dálniční sítě s bublinou v české kotlině), takže musí někudy vést. Ještě žádná dálnice nevedla takovou trasou, aby se zavděčila všem. Když tedy ministerstvo v posudku EIA tvrdí, že tato západní trasa je z hlediska dopadů na životní prostředí přijatelná, má jaksi pravdu. Přijatelné je totiž skoro vše, ale jde o to, za jakou cenu. Dálnice přes kaňon Sázavy, tvrdí MŽP, je přijatelná za tu cenu, že bude mít menší dopad na zdraví obyvatel okolních obcí.
To je pozoruhodná argumentace. Proč vlastně budou zdravotní dopady menší? Inu proto, že tato trasa prochází méně osídlenou oblastí, zatímco ta východní – ministerstvem odsunutá – by procházela tudy, kudy už vede silniční a železniční koridor. Kdybychom tuto logiku dovedli do důsledků, vypadala by takto: stavíme-li dálnice (či jiné koridory), veďme je tudy, kde žije co nejméně lidí, aby zdravotní dopady byly co nejmenší. Z toho pak logicky vyplyne, že dopravní koridory povedou právě těmi zbývajícími oblastmi, kde ještě zůstává nepoškozená, a přitom kultivovaná krajina. Právě z úst ministerstva životního prostředí tahle logika nemá chybu, že.
