Od vědců se očekává hlas rozumu a uklidnění. Ale povaha problému epidemie je taková, že i střízlivý pohled vědců – aniž si to sami připustí – může paniku spíše přikrmit. Není to úplně tak, že argumenty vědců krotí alarmisty a populisty.
PETRÁČEK: Pravidla nad hodnoty. Jak nákaza Covid-19 testuje evropskou solidaritu |
Příklad. Ve světových médiích jsou citováni virologové jako Marc Lipsitch z Harvardu či Christian Drosten z berlínské nemocnice Charité. Vyjadřují se způsobem, který považují za racionální, střízlivý a nic neskrývající. Třeba že infekce Covid-19 postihne 40 až 70 procent světové populace (Lipsitch). Nebo že v Německu to může být až 60 procent lidí (Drosten) a při této hodnotě již bude k dispozici dostatečný počet imunizovaných jedinců, který umožní přerušit infekční řetězec a tím i ukončit epidemii. A i když dodají, že myslí širokou časovou škálu, na řadu lidí to může působit apokalypticky.
Zkuste si představit, že by politik voličům řekl: „Možná se nakazí 60 procent populace, ale pak začne blahodárně působit imunita.“ Uspěl by, nebo by byl vypískán za alarmismus? Nečekají se od něj spíše slova typu „Zvládneme to“?
PETRÁČEK: Kudy kráčí panika. Řeší se problém, za který nemůže ‚starý bílý muž’ |
Vědci též pozorně sledují Čínu. Pro Marca Lipsitche byl zlomem 3. březen, kdy Čína poprvé zaznamenala méně úmrtí na Covid-19 než „zbytek světa“. Zdá se, že Čína už je za vrcholem epidemie a Evropa je ve fázovém posunu zhruba dva měsíce za ní. Zásadní otázka zní: bude i Evropa za dva měsíce za vrcholem? Pokud ano, bude moci říci, že v podmínkách občanských svobod dosáhla toho, k čemu Čína potřebovala totalitní omezení. Pokud ne, propagandistické body získá Čína za to, že její metody se ukázaly jako účinné.
