Jak vyložit zprávu, že Jaroslav Tvrdík se stal poradcem premiéra v demisi, zplnomocněným pro vztahy s Čínou? Takto. O české politice k Číně se nemá rozhodovat v Pekingu, ale v Praze. Proč se v Pekingu o premiérově poradci Tvrdíkovi ví, leč v Praze se o něm neví? To není doklad konzistentní politiky, ale spíš nahodilosti, ba diletantismu.
Číňanům může být fuk, že Jiří Rusnok je šéfem vlády bez důvěry, a navíc v demisi. Pro ně je to prostě výkonný lídr této země. Ale pro nás je nepřijatelné, aby oficiální českou linii vůči Pekingu formulovali lidé, kteří se ve Strakově akademii ocitli bez důvěry a mají to za pár.
Tvrdík je jen momentální špičkou ledovce. O nahodilosti vypovídají i jiné zdejší kroky. Třeba když loni na veletrhu v Brně premiér Nečas řečnil o dalajlamismu. Nebo když na něj letos navázal stínový ministr Mládek proslovem o exhibicionistech. Jak to Peking analyzuje? Pro něj jsme chtě nechtě podivným státem, který o své linii vůči Číně nemá jasno. A těžko mu to vyvracet, pokud tu linii formují lidé jako Tvrdík.
