Země tak silná, ekonomicky rozvinutá a vývozně úspěšná prostě nemůže nebýt vůdčím beranem stáda zvaného EU. Problém je v tom, že se tu roli musí za pochodu učit.
Angela Merkelová uplatňuje vůdčí roli v eurozóně tvrdě vůči Řecku. Ale v běženecké krizi se zachovala tak, jak by se vůdčí beran chovat neměl. Nejprve udělala z Německa maják ctnosti či „světlo národům“, když řekla to, co běženci pochopili jako paušální pozvánku. Ale pak zjistila, že takové sousto je i pro hegemona EU příliš velké, a Německo zavedlo kontrolu hranic – zachovalo se jako malé země bez vůdčích ambicí.
Původní motivace Německa i kancléřky lze pochopit. Země, která byla ještě před 70 lety symbolem hrůzy, si chce užít pocit, že udává správný směr a všichni ji mají rádi. Ale když z té strategie až příliš rychle vycouvá, chtě nechtě vysílá půlmiliardě občanů EU znejisťující signál.
Ten signál zní asi takto: kancléřka Merkelová je nepochybným vůdčím beranem pro miliony uprchlíků a stamiliony potenciálních běženců mimo Evropu. Ale Evropě bude muset její Německo jasné vůdčí vlastnosti teprve prokázat.
