V době, kdy ještě dost lidí topilo hnědým uhlím, stačilo pár dnů, aby se údolí zahalilo do neprůhlednosti. Vycházela z toho rovnice: inverze = smog = hustá a smrdutá mlha. Ta rovnice přestala platit před nějakými dvaceti lety. Ale to neznamená, že by ustaly smogové situace a jejich neblahý vliv na lidské zdraví.
Už pěkných pár dnů je většina Evropy pod vlivem výrazné tlakové výše – sahá od jižní Anglie až po Rumunsko. Přináší inverzi i smog, jen s tím rozdílem, že ho nevidíme a necítíme (tedy nedosahuje-li extrémní koncentrace). Ve většině krajů je vyhlášena smogová situace, někde (třeba na Třinecku) i regulace. A lidé si kladou otázky: Je to přírodní úkaz? Je to sezonní jev, jaký prostě přináší zimní období? Nebo se na tom podepisuje i nějaké společenské, chcete-li politické opomenutí?
Může stát účinně zamezit znečištění vzduchu?
„Příčinou jsou hluboké mrazy, inverze a bezvětří,“ píše web iDNES, ale to je zjednodušení. Mrazy, inverze a bezvětří vytvářejí situaci, kdy koncentrace smogu stoupají, ale vlastní příčinou je hlavně polétavý prach v ovzduší, produkt dopravy a průmyslové výroby. A to je na úrovni státu obtížně řešitelné.
Po pádu komunismu to měl stát jednodušší a poměrně rychle prosadil plošné odsíření elektráren. Zaprvé mohl ukázat prstem na viníka – komunistický režim. Zadruhé panoval společenský konsenzus o cestě do Evropy – včetně ekologických norem. Za třetí stát vlastnil většinu producentů znečištění. Výsledkem bylo skokové zlepšení situace.
Teď hraje roli drobnější politika, ale tím vlivnější. Může stát přesvědčit občany, aby za inverze nejezdili auty? Aby dobrovolně omezili svoji svobodu? Může stát přesvědčit soukromé majitele oceláren, aby zcela odstavili výrobu, když ji mohou přesunout do Polska, a u nás tak zvýšit nezaměstnanost? I takto se ozývá neviditelná ruka smogu.
