V USA si to mohl říkat George Bush mladší, když v roce 2000 vyhrál o pár desítek hlasů na Floridě. Ale v rámci Evropské unie, nové Komise a všeho, co bude dalších pět let pod jejím vedením následovat, jde víc než u Bushe o začátek nejistoty než o její konec. Tudíž způsob schválení Ursuly von der Leyenové signalizuje cosi více než jen souboj o většinu europoslanců.
Europoslanci těsně potvrdili von der Leyenovou do čela Evropské komise |
Za prvé. Von der Leyenová dostala 383 hlasů, což sice stačilo na úspěch, ale zaostává za předpovědí. Podle očekávání pro ni měli hlasovat evropští lidovci, liberálové, Italové z Hnutí pěti hvězd i socialisté – což obnášelo rezervu asi stovky hlasů. Jenže von der Leyenová prošla jen o devět. Získala 383 hlasů oproti 422, které před pěti lety sklidil její předchůdce Juncker. Volba je tajná, tak nelze po zemanovsku rozklíčovat „zrádce“, ale spekulace zastavit nelze. Tedy ani otázku: nepodrazili ji nakonec zejména němečtí sociální demokraté?
Za druhé. To nás dostává k bodu, nakolik politika v nejvyšších patrech EU zrcadlí politiku německou. V Berlíně sociální demokracie (SPD) hlasovala pro velkou koalici s CDU a také spolu vládnou. Ale proč se tatáž SPD veřejně zdráhala podpořit šéfku Evropské komise z „domácí velké koalice“? Proč tolik potentátů chtělo v čele Komise socialistu Timmermanse, když evropské volby jasně vyhráli lidovci včetně CDU? Zřejmě proto, že i v Německu se už dívají za obzor současné vlády a sondují šance vládnutí koalice SPD, Zelených a postkomunistické Levice (natrénovaného z města Berlín). Von der Leyenová tedy nemusí – alespoň pro někoho – působit jako vyslankyně německé vlády v Komisi. Může nastat doba, že bude působit jako vyslankyně německé opozice.
Von der Leyenová má stavět mosty mezi rozhádanými státy EU, píše zahraniční tisk |
Za třetí. Von der Leyenová získala mandát evropských poslanců. Ale přitom nemá mandát evropských voličů. Vždyť jako volební lídr lidovců vystupoval Manfred Weber. Nebude divu, vyhodnotí-li evropští voliči instalaci von der Leyenové tak, že bafuňáři opět rozhodli místo nich, a jejich nadšení pro evropskou demokracii opadne. A pozor, před tím nevarují populisté, ale i progresivní list Der Spiegel.