Skeptik by řekl, že odpověď se dozvíme snad až tehdy, kdy Miloš Zeman najde Peroutkův článek Hitler je gentleman. Ale španělská vláda tak dlouho čekat nehodlá: už v sobotu prý zahájí kroky k obnovení ústavního pořádku – podle článku 155 španělské ústavy, jenž umožňuje omezit autonomii Katalánska a převzít kontrolu nad rozpočtem či bezpečnostními silami.
Obnovení pořádku zní dobře a logicky. Pořádek se obnovuje po přírodních pohromách, válkách, převratech a podobně. Ale jak k tomu přistoupit a neobrátit proti sobě značnou část společnosti, to je jiná věc. Pamětníkovi Husákovy normalizace přijde na mysl Šimečkova kniha Obnovení pořádku. Autor v ní názorně líčí, jak se normalizátoři vyhýbali brutalitě, zprvu i politickým procesům (kdepak 50. léta a popravy), jak se zaměřili spíše na vyhazovy elit z práce: „Zákazy byly vyslovovány s provinilým úsměvem a nabídkou sebekritiky.“ A stejně to nebylo nic platné, stejně to společnost nepřijala.
Tím není vůbec řečeno, že tu jsou příčinné souvislosti, či dokonce paralely mezi „obnovením pořádku“ v Československu po srpnu 1968, třeba v Turecku po pokusu o armádní puč v červenci 2016 a v Katalánsku po rebelii v říjnu 2017. Je tím řečeno pouze tolik: I když se obnovuje pořádek ve svobodné zemi (v zemi, kde se konají svobodné volby), i když se pořádkové kroky státní moci opírají o ústavu, zákony a formální legalitu, jejich legitimita může být v očích nemalé části společnosti pramalá. Španělská vláda může obnovit ústavní pořádek v Katalánsku, může omezit tamní autonomii. Ale jestli získá loajalitu většiny Katalánců, to záleží na jemnějších nuancích, než je článek 155 španělské ústavy.
