Zdeněk Ondráček kritizuje ÚSTR za slabou aktivitu, což je zcela legitimní počin. Takové kritiky bylo dost i na stránkách LN. Navrhuje, aby ústavu bylo odebráno 90 milionů z rozpočtu ve prospěch bezpečnostních sborů. I to je legitimní. Říz dostane ta zpráva až ve chvíli, kdy si uvědomíte, že Ondráček sloužil v roce 1989 u pohotovostního pluku. Pro mladší čtenáře: to byli bijci, kteří rozháněli demonstrace. Každý listopad se jejich fotky mihnou v médiích, když si připomínáme, jak jejich brutální zásah vedl k pádu Husákova režimu.
Suma sumárum, poslanec Ondráček předvádí pěkný příklad chucpe. To je výraz z jidiš označující něco víc než jen drzost. Lidově se definuje tak, že člověk, jenž zavraždil otce i matku, si u soudu nárokuje polehčující okolnost, neboť je úplný sirotek. Podobně Ondráček, jenž by sám mohl být předmětem bádání ÚSTR (téma: jak si příslušník pohotovostního pluku našel cestu do sněmovny), má tu drzost žádat jeho rozpočtové ořezání. Týž Ondráček, jenž byl před pár týdny iniciátorem návrhu zákona o trestnosti hanobení prezidenta.
Problém není v tom, že je poslancem, notabene za KSČM. Tyto věci může omezit pouze soud. Problém je v tom, že strhává tolik jiných zákonodárců – v případě návrhu o urážce majestátu celkem 64 poslanců. To už pak není chucpe, ale docela reálná hrozba svobodě v této zemi.
