Když v listopadu novelizovalo infekční zákon Německo, mělo důvod. Ústava tam nedovoluje snadno vyhlašovat stav nouze, tudíž se vláda musí zařídit jinak. Teď to vidíme u nás. Stav nouze ještě platí, ale vláda už se chytá na čas po něm. Proto vzniká novela zákona o veřejném zdraví. Má posílit pravomoci vlády, aby stát mohl zavírat obchody bez náhrady škod či sledovat telefony všech občanů vyhodnocených jako nakažení (což působí velmi gumově, že).
Bude moct ministerstvo sledovat pohyb nakažených přes jejich telefony? Novela zákona o veřejném zdraví čelí kritice |
Už na dálku z toho čpí Orwell. Jeho jménem šermuje i opozice. Nicméně. Jak říkává Václav Klaus, je nutné vytknout před závorku, že ostražitost je namístě. Kdykoliv si vlády pod tlakem hrozby zvyšují pravomoci, mají sklon k maximalizaci, tudíž je nutná oponentura. Ale jak říkává Václav Bělohradský, jedním dechem je třeba dodat i něco jiného.
Mnozí z těch, kteří teď šermují Orwellem, patří k fanouškům chytré karantény po vzoru Jižní Koreje. Přitom ale pomíjejí, že i korejská chytrá karanténa čpí Orwellem. Jak napsal v srpnu Matouš Lázňovský na Technetu: Je to „velmi agresivní systém využití mobilních telefonů ke sledování pohybu lidí, který by byl například u nás v dané podobě nezákonný“.
Pozor na to, když si stát zvyšuje pravomoci. Všímejme si ale i toho, jak technologie šmírování drží svět, ve kterém žijeme. Když se zjistilo, že USA odposlouchávají kancléřku Merkelovou, a prezident Obama se za to odmítl omluvit, jen málokdo upozornil na dilema: nechceme-li, aby se vedly války, obrana musí spoléhat na šmírování. Cosi podobného platí i pro epidemii. Dost dobře nejde obdivovat chytrou karanténu v Soulu a zároveň se pohoršovat nad tím, že český stát si chce hrát na Orwella.
