Novák byl odsouzen na čtyři roky odnětí svobody za korupci a po uplynutí třetiny trestu uspěl v Litoměřicích s žádostí o podmínečné propuštění. Není to definitivní, neboť státní zástupce podal stížnost s odkladným účinkem. Nicméně je to signál, který umožňuje položit pár otázek.
1) Když soud poměřuje žádost o podmínečné propuštění, přihlíží pouze k tomu, jak se dotyčný choval ve výkonu trestu? Pak by to mohlo hrát pro Nováka, neboť za šestnáct měsíců strávených ve vězení získal šest kázeňských odměn – prostě slušňák.
2) Nebo by měl soud přihlížet i k širšímu kontextu? Pak by to mohlo hrát proti Novákovi. Stačí si vzpomenout, jak se nástupu trestu vyhýbal.
3) Má se přihlížet i k něčemu, co dosud není soudně dořešeno? Tím „něčím“ je počítač nalezený ve skříňce na civilním pracovišti, kam vězeň Novák chodil a odkud – tak zní podezření – mohl pomocí počítače řídit svůj byznys v zahraničí.
4) Může soud vyrukovat i se svou vlastní podmínkou? Ten litoměřický totiž stanovil, že Novák sice může podmínečně na svobodu, ale musí zaplatit 42 milionů korun, které před patnácti lety převzal za zprostředkování prodeje chomutovských městských firem (soud tomu říká úplatek).
Suma sumárum. Pokud Alexandr Novák celý úplatek z roku 1999 vrátí státu, stát ho propustí na podmínku, i když některé okolnosti by mohly hovořit proti tomu. Pokud Novák úplatek nevrátí, musí si odsedět zbytek čtyřletého trestu. Je to fér, nebo ne? To už je otázka spíše pro referendum.
