Obvinění Moskvy z výbuchu ve Vrběticích je ubohá a nízká lež, tvrdí šéf ruské rozvědky Naryškin |
Cosi podobného lze říci o metodě ruského prezidenta Putina. Jako bychom právě zažili úder pěstí do šachovnice, hru tvrdých slov a gest (Petr Drulák mluvil i o „diplomacii kladivem“ z české strany). Ale pak Rusko přistoupilo na paritu obsazení ambasád v Praze i Moskvě a šíří se pocit, že jsme vyhráli. Ale pozor, toto není střet s definitivním skóre typu fotbalové remízy 1:1 či vítězství 2:1. Putin, na rozdíl od Trumpa, uvažuje systémově a dopředu. Přesto se podívejme, jak se zatím pohnuly figurky.
Beze změny – i když brýlemi emocí to vypadá jinak – zůstává fakt, že samotný spor s Českem (ať už jde o útok agentů GRU na českém území, nebo o vypovídání diplomatů) je pro Moskvu druhá liga. Tou první jsou pravidla hry se Západem. I když Moskva ve čtvrtek zakormidlovala ke smíru (souhlasila s jednáním o paritě), nelze nevidět kontext. V tutéž dobu Rusko ukončilo cvičení vojsk blízko Ukrajiny a prezident Putin pozval prezidenta Zelenského k jednání. Což budí dojem, že gesto smíru k Praze bylo podřízeno smírnému gestu většímu, strategičtějšímu, těžko říci o co konkrétně usilujícímu. To ovšem neznamená, že starosti končí.
Zato se leccos pohnulo u nás. Vztah k Rusku a Putinovi je „barikádové téma“, kdy se předem ví, kdo a jak zareaguje. Teď ale Putinův úder do šachovnice posílil konsenzus v politických partách (lehce se vymyká jen KSČM) i společnosti. Podle průzkumu Medianu pokládají dvě třetiny občanů Rusko za bezpečnostní hrozbu a nechtějí ho v Dukovanech. Kdy naposled tu byl tak silný protiruský konsenzus? Těžko předvídat události, Rusko si jistě najde cesty, jak si vůči Praze „napravovat tvář“. Přesto ten úder pěstí ozřejmil něco, co bychom jinak nevěděli.
