Za prvé. Mají-li sankce skutečně bolet, měly by bolet ve stylu padni komu padni. Ale tak úplně to asi nebude. Z EU se nebudou smět do Ruska vyvážet špičkové technologie (třeba pro těžbu ropy a plynu), speciální materiály a vysoce výkonné počítače (takové, jež nelze pořídit například v Číně). Nebudou se smět vyvážet produkty umožňující dvojí využití – rozuměj jak civilní, tak vojenské.
ČTĚTE: |
Ale už teď je jisté, že Francie smí dokončit svůj léta chystaný vývoz vojenských lodí třídy Mistral. Přitom jde o nosiče vrtulníků, tedy plavidla ideální pro expediční operace typu anexe Krymu či jiných území.
Proč to tak je? Inu proto, že tento obchod byl uzavřen již dříve, zatímco sankce se týkají obchodů budoucích. Vidíme, že bolest sankcí je sdílená různou měrou. To může platit i pro zboží s dvojím využitím, respektive s možností vojenského zneužití. Platí zákaz jen pro vývoz společnostem, která vlastní ruský stát, nebo i pro dodávky soukromým civilním firmám? To není úplně jasné.
ČTĚTE TAKÉ: |
Za druhé. Zcela nejasná je i další důležitá věc. Když se vyhlašují sankce, je to de facto ultimatum. A každé ultimatum musí obsahovat bod určující jeho splnění – jasně stanovenou podmínku, kdy hrozba (sankce) přestane platit. První vlnu sankcí vůči Moskvě iniciovala její anexe Krymu. Současnou vlnu iniciovala katastrofa malajsijského letadla MH17.
A tady je na místě otázka: v čem spočívá splnění ultimata?
V případě anexe Krymu je pachatel znám (vždyť přímo v Kremlu byli vyznamenáni ti vojáci, kteří se na anexi podíleli). Ale ani na Západě si nikdo nedělá iluze, že by se Rusko Krymu vzdalo. Pokud je toto podmínka sankcí, znamená to, že budou de facto věčné. O.k., ale je třeba to říct.
V případě letu MH17 není zatím spolehlivě vyšetřeno, zda vůbec – a kým konkrétně – byl sestřelen. V tom případě ale ultimatum není vázáno na chování Ruska jako státu, ale na postup vyšetřovatelů. I toto je třeba říci nahlas.
Z toho všeho plyne, že evropským sankcím chybí „exit strategy“ – jasně stanovená podmínka, po jejímž splnění přestanou platit. Přitom právě takovou podmínku by měli mít lidé v Rusku i v Evropě stále před očima.
