U nás takové demonstrace ještě nejsou. Respektive nebyly zaznamenány v takovém měřítku, aby vyvolaly pozornost společnosti, médií, ba kontrarozvědky. Jinými slovy v této věci ještě nejsme na úrovni západnějších zemí, zejména Německa, kde se demonstruje dost mohutně. A neméně mohutně se rozjíždí ofenziva státu proti protestům.
Podle zveřejněné informace Spolkového úřadu na ochranu ústavy (kontrarozvědky) udávají tón v demonstracích proti koroně – a od jara už jich sledoval přes devadesát – pravicoví extremisté, což v Německu de facto znamená neonacisté.
Tento rozměr problému zatím neznáme. Ale kdo sleduje čísla nárůstu nakažených v Německu a u nás, ví, že zde stoupají proporčně více. Tuší, že dosavadní karanténní kroky stačit nebudou. A dovede si představit, že budou-li přísnější kroky vyhlášeny, i u nás uzraje podhoubí pro demonstrace mohutnějšího rázu.
Před vládami stojí problém. Zvykly si, že příčiny průšvihů se hodnotí morálně – třeba že změnu klimatu či masovou migraci zavinili obyvatelé Západu svým špatným chováním. A že společenské protesty se tudíž dělí podle jednoduché barikády, podle nálepky dobra a zla. Na jedné straně barikády stojí „sluníčkáři“, na druhé „pravicoví populisté“. Tak to znají z barikády trumpovské, brexitové i migrační.
Jenže na koronové barikádě to funguje jinak. Už proto, že příčina průšvihu není morální, ale vznikla v dosud nejasných poměrech Číny zhruba před rokem. Ale hlavně působí neskutečně pestře škála účastníků. Plastický obraz skýtají na webu snímky z demonstrací v Berlíně. V jednom záběru můžete spatřit vlajku císařskou (symbol ultrakonzervativců), červeno-zlato-černou (symbol západní Spolkové republiky a její ústavy) i duhovou (symbol LGBT a sluníčkářů). A vedle nich houfy nejrůznějších radikálů, konspirátorů i pošuků.
Jsou mezi nimi i hloučky extremistů, takže kontrarozvědka může varovat. Ale daleko víc je ostatních. Od konspirátorů, kteří se děsí technologie 5G a jejích údajných dopadů na zdraví, přes ty, kteří vidí kořen zla v Billu Gatesovi (prý vyvolal pandemii, aby vydělal na lécích proti ní), až po běžné otce a matky s dětmi.
Ocení tu pestrost fanoušci diverzity? Jisté je, že protesty nelze cejchovat jednou nálepkou, navíc neonacistickou. Je to internacionála radikálů, levičáků, pravičáků, pošuků a bláznů všech barev. I u nás se v takto vyhroceném (pro mnohé v pošahaném) duchu vyjadřuje třeba herec Jaroslav Dušek: „Někdo pohlíží na nenosiče roušek jako na vzdorovité idioty a šiřitele nákazy, zatímco oni bojují za zbytky vaší svobody, o níž jste nevěděli, že ji ztrácíte.“
Lehkomyslnou rezignaci na svobodu kritizuje i oslavovaná režisérka Agnieszka Hollandová. Jsou to snad neonacisté či extremisté?
