Francouzský prezident Mitterrand 9. prosince 1988 posnídal s československými disidenty. Včera to v Praze na den přesně po 26 letech reprízoval premiér Valls. Z tehdejších osmi československých účastníků jsou naživu už jen tři, ale ty zesnulé nahradili Petr Pithart, Anna Šabatová, Jan Sokol, Jiří Dienstbier mladší, premiér Sobotka a ministr zahraničí Zaorálek. Má vůbec taková připomínka po 26 letech smysl? Není to jen prázdný rituál? Rituál to jistě je, ale rozhodně ne prázdný.
Ať už to měl Valls zrežírované, nebo to „jen tak vyšlo“, naznačil nám něco podstatného. Doložil, že Mitterrandova „snídaně s disidenty“ rok před pádem komunistické moci je pro Francii stále důležitá. Skoro se zdá, jako by byla důležitější pro oficiální Francii než pro oficiální Česko. Ne proto, že by ji naše oficiální persony bojkotovaly – byli tam přece Sobotka a Zaorálek. Ale proto, že oficiální Česko – řečeno obrazně – v letošním politickém obratu vytěsňuje „snídaně s disidenty“ ve prospěch jednání s papaláši.
Takový dojem přiživují lidé, kteří teď v české zahraniční politice získali slovo, kteří ji formují. Lidé jako prezident Zeman či Zaorálkův náměstek Petr Drulák. Šéf francouzské vlády to takhle doslova jistě neřekl, ale v západních médiích si člověk potvrdí, že to není jen názor některých českých komentátorů, ale i některých spojeneckých vlád (například té ve Washingtonu).
Mnozí z těch, jimž je dnes nad čtyřicet, se na 9. prosinec 1988 pamatují. Na to, jaká to byla vzpruha proti režimu. I na to, jak ten režim den nato poprvé a naposled povolil demonstraci (proběhla v Praze na Škroupově náměstí). Byl přece Den lidských práv a režim se chtěl před Mitterrandem ukázat. Jistě, z toho neplynou přímé paralely k dnešku. Je nemyslitelné, že prezident Zeman přijede do Pekingu, posnídá s disidenty a den poté tamní režim povolí demonstraci. Je jasné, že musí jednat s papaláši, tak jako Mitterrand před 26 lety s Husákem a Adamcem. Ale musí už předem hlasitě avízovat, že česká politika obrací? Musel to už předloni ohlašovat premiér Nečas?
Proto vzniká dojem, že Praha přehodnocuje svou pozici i ukotvení ve světě Západu, že hledá nové cesty a nové pozice mostů mezi Západem a Východem. Nic z toho premiér Valls neřekl. Ale jeho gesto na to vše názorně upozorňuje. Mimochodem, je u nás vůbec někdo, kdo by ve stejném stylu reprízoval nějakou Havlovu „snídani s disidenty“ z jiné země 26 let poté?
