Až dosud se zdálo, že lídři státu táhnou za jeden provaz, posílený zážitkem srpna 1968. (Máme své zkušenosti s vojenskou intervencí, řekl Zeman před týdnem.) Krym pro nás není situací, kterou jen sledujeme, ale takovou, v níž se pohybujeme – alespoň dokud je v pohybu ruská hranice. Proto je společný postoj sebezáchovný.
Ne pro prezidenta. Je pravda, že uznání Kosova přináší důsledky. Ale musí to srovnávat s Krymem, kde netekla krev, navíc ve chvíli, kdy Moskva hledá slabosti Západu? Nemusí, leč neodolá. Cesta na Moravu ho přímo vybízí, aby podlehl své vášni.
VŠE O SITUACI NA UKRAJINĚ A KRYMU NAJDETE ZDE. |
Ve středu si nechá od arcibiskupa Graubnera udělit popelec. Ve čtvrtek, už v půstu, se láduje tlačenkou v Cholině, rodné obci stréčka Křópala. A v pátek relativizuje osud Krymu Kosovem. Má to nějaký společný jmenovatel? Ano – Zemanovu bodrost.
Milan Kundera kdysi pasoval Gustáva Husáka na prezidenta zapomnění. Miloše Zemana by mohl pasovat na prezidenta bodrosti. Jistě, lidé to zbožňují, ale pro stát to v nejistých situacích nemusí být terno.
