Na tom by bylo dost pravdy, kdybychom nežili v reálném světě. Kdybychom neviděli, jak v červenci Turecko vyšlo vstříc Západu a souhlasilo se stavbou plynovodu Nabucco, ale teď vyšlo vstříc Moskvě a souhlasilo se stavbou plynovodu South Stream.
Ne, nejsme "za vodou", a ani s Lisabonem za ní nebudeme. To musí dojít každému, kdo dohlédne dál než k toskánskému letovisku Monte Argentario.
Proč to ve volební kampani nikoho nezajímá? Tušíme, proč to nezajímá voliče. Ty to nebude zajímat tak dlouho, dokud se nepřiblíží 1. leden a s ním i sezonní rituál: spor Moskvy s Kyjevem či Minskem o splácení plynu a pak hrátky s kohouty. Ale proč to nezajímá politiky? Kdo by si dnes vzpomněl, jak Mirek Topolánek hájil suverenitu Gruzie, zatímco Václav Klaus suverenitu Ruska. To už je přece dávno, že. Ale velká hra, soupeření s vlivem Moskvy, běží naplno.
Symbolem energetické závislosti Evropy na Rusku jsou plynovody Nord Stream a South Stream. Symbolem snížení té závislosti je plynovod Nabucco. Právě teď, když vidíme, jak se hra o tyto symboly zaplétá, se ptejme českých politiků: Na jakou stranu té hry se stavíte? Jste jen pro ruský plyn, nebo pro Nabucco? A pokud pro Nabucco, co děláte pro to, aby ten projekt v konkurenci South Streamu obstál?
To není boj mezi EU a Ruskem, ale boj v samotné EU. Ruské plynovody symbolizuje Gerhard Schröder, Nabucco zase Joschka Fischer a trochu i Václav Havel (podle toho, co řekl pro Bloomberg). Nedávno Paroubek obvinil Topolánka, že jeho vláda zavinila zhoršené vztahy s Ruskem. Za kým tedy stojí Paroubek? Za přítelem Schröderem a tím i za větší závislostí na Rusku? Nebo za Joschkou Fischerem a tím i za větší rozmanitostí zdrojů? Takto se ptejme.
