Proč couvli i v roce 2008, kdy dostali seriózní nabídku od premiéra Olmerta? Mohli mít i metropoli v Jeruzalémě v jakési sdílené formě s Izraelem. Leč odmítli.
Představa, že systematickým odmítáním se dopracují lepší nabídky, byla zcela mimo realitu. Je to naopak. Propracovali se k tvrdším partnerům (Netanjahu, Trump) i nabídkám. K té nynější, která na mapě vypadá, jako kdyby developer vzal půlstoletí starý Alonův plán (strategické podržení údolí Jordánu) a dokreslil do něj pár průmyslových areálů.
Trump navrhuje vytvoření nezávislé Palestiny, Jeruzalém by měl zůstat hlavním městem Izraele |
Trumpově nabídce je však třeba přiznat jisté plusy. Především se oprostil od uvažování typu „cestovní plán“ bazírujícím na harmonogramu jednotlivých kroků. Plány toho typu nikdy nevyšly. Kupa detailů sice působí úctyhodně, ale zakrývá ty kruciální otázky. 1) Uznají Palestinci (Arabové obecně) právo Židů na vlastní stát? Jejich historický a religiózní nárok na vlastní kousek Blízkého východu? 2) Za jakých podmínek uznají Izraelci stát palestinský?
Před lety Netanjahuův Izrael dospěl k formuli „demilitarizovaná Palestina vedle židovského Izraele“. Z toho neustoupí. Izrael je opatrný na experimenty. Když se stáhl z Pásma Gazy, vedlo to k raketovým útokům a hlášce „slibovali nám druhý Singapur a dostali jsme druhý Afghánistán“. V nynější konstelaci (Netanjahu – Trump) cítí moment síly dovolující aspoň jakous takous velkorysost. Příště to bude ještě tvrdší. Je na Palestincích, jak si tu příležitost vyhodnotí.
