Web A2larm zveřejnil prohlášení dvou aktivistek, jež Churchillův pomník posprejovaly. Píší v anonymitě, ale jazyk cosi napovídá. Ty dámy jsou zřejmě mladé, vzdělané, zajímají se o svět a posuzují ho brýlemi útlaku. Na tom, že kritizují jednostrannou heroizaci Churchilla, není nic tragického. Zarazí spíše to, že mají úplně jiné pořadí priorit. Třeba když ke zlehčování Churchillových kiksů kladou řečnickou otázku: „Dovedeme si představit, že by se podobné vymlouvání používalo v kontextu holokaustu?“
PETRÁČEK: Částečně těhotná. Pandemie přinesla pružnější pohled na hranice![]() |
Ach jo. Vždyť holokaust byl plánovaný, zákony podložený a průmyslově prováděný projekt nacistického Německa. Churchill nechtěl vyhladit Indy či Keňany jako národ.
Jenže zkuste to vysvětlit radikálnímu pokrokáři, jenž vidí holokaust i v jatkách či umírání běženců na moři. Když roku 2006 šéf francouzské diplomacie Douste-Blazy navštívil památník Jad vašem v Jeruzalémě, nad mapou se divil, že v Británii nebyli vražděni Židé. „Pane ministře,“ zašeptal kurátor, „Británie nebyla obsazena nacisty.“ – „Ale nějaké Židy snad transportovali,“ nedal se ministr. Jako by deportace Židů patřila k povinně prožité zkušenosti rasismu.
PETRÁČEK: Starý a nový lid. Dal komunismus imunitu vůči kulturní revoluci?![]() |
V Británii holokaust nebyl díky Churchillovi. Ale radikální pokrokáři kádrují lidi ne podle největší zásluhy, ale nynějších ideálů. Podobně v roce 2014 Praha 2 odmítla udělit čestné občanství Františku Kriegelovi – hrdinovi srpna 1968, jenž byl však v únoru 1948 na štábu Lidových milicí. Je to fakt, ale neváží osobní hrdinství v rozhodující chvíli více, než co Churchill a Kriegel dělali či říkali dříve?