Asi tak, jako je nepřenosná švýcarská praxe častých referend. To vše bychom si měli uvědomit po víkendové zprávě, že definitivním bavorským lídrem – už nejenom premiérem, ale i předsedou křesťanských sociálů (CSU) – se stal Markus Söder. Znamená ta změna posun v bavorské politice? Znamená reflexi volebních neúspěchů? CSU v říjnových bavorských volbách poprvé ztratila absolutní většinu a vládne jen v koalici se Svobodnými voliči. Odráží ta změna posuny v nejvyšší lize Německa?
Lze říci, že tak jako Angelu Merkelovou vystřídala v čele CDU Annegret Krampová-Karrenbauerová (AKK), v Mnichově vystřídal Horsta Seehofera v čele CSU Markus Söder? To říci samozřejmě lze. Lze z toho odvíjet i různé spekulace. Ale nelze z toho dělat pevné závěry. Je známo, že Merkelová odmítá reflektovat svou politiku otevřených hranic z roku 2015. Že AKK má mediální nálepku „malá Merkelová“, ale reflexe se tak nebojí. Že Seehofer měl ve spolkové vládě pověst největšího oponenta Merkelové.
Že Söder by mohl ještě přitvrdit – jak doma v Mnichově, tak v tlaku na Berlín. Jenže tyto spekulace provázejí různá „ale“. Z analýzy hlasů po říjnových volbách v Bavorsku plyne důležitý závěr pro CSU: sice ztratila méně hlasů než sociální demokracie (SPD), ale ti, kteří ji opustili, odešli víceméně rovným dílem ke stranám pokládaným za protestní: k AfD a Zeleným. Bývaly doby, kdy Bavorsku vládl velmi svojský Franz Josef Strauß. K jeho výrokům patřil i tento: „Napravo od CSU musí být už jen zeď.“ Myslel tím, že CSU nesmí změknout tak, aby uvolnila místo pro radikální pravici.
Ale právě to se teď stalo. V bavorských volbách si po deseti procentech ukously radikální pravice (AfD) i radikální levice (Zelení). CSU se tak ocitla v situaci zvané „past středu“. Kdyby chtěla konkurovat AfD, další její voliči mohou odejít k Zeleným. A kdyby chtěla konkurovat Zeleným, další její voliči mohou odejít k AfD. To je problém, na který nemá jasný recept ani svojské Bavorsko, ani jeho nový vládce Markus Söder.
