Mnichov je jakýmsi Davosem pro lidi z branže bezpečnosti. Jede tam každý, kdo v ní něco znamená, a protože se o ničem nehlasuje, mluví se otevřeně o čemkoliv. Rozdíl je snad jen v tom, že v Mnichově nepotkáte Gretu Thunbergovou. Zato tam v únoru 2007 Vladimir Putin pronesl zásadní řeč, z níž analytici – až zpětně! – odvodili ruský příklon k asertivitě (Gruzie, Krym, východ Ukrajiny). Právě tam se v únoru 2014 německý prezident Gauck vyslovil pro větší odpovědnost Německa na světových kolbištích.
Palestinci nebudou usilovat o to, aby Rada bezpečnosti OSN hlasovala o mírovém plánu USA pro Blízký východ |
Co přijde letos? Uvidíme v sobotu a v neděli. Ale cosi napovídá už heslo westlessness. Jde o mozaiku kroků skládajících obraz méně akceschopného Západu coby společenství. Jde o slábnutí nadnárodních institucí od NATO až po Radu bezpečnosti OSN (poslední orgán, jehož stálí členové reprezentují vítěze druhé světové války a vlastníky jaderných zbraní). Wolfgang Ischinger, bývalý německý diplomat a patron konference, to řekl pro Spiegel Online: „USA se coby partner v NATO bez konzultací stáhly ze Sýrie. Turecko coby partner v NATO bez konzultací do Sýrie napochodovalo.“
Tyto kamínky skládají obraz světa, v němž se méně konzultuje či hlasuje, ale více a rázněji rozhoduje. Světa, který připomíná odpor k parlamentu coby „žvanírně“. Světa, jenž získává voliče a vládní většiny na národních úrovních, kde to až tak nepálí, neboť po tři generace fungují nadnárodní pojistky jako NATO či RB OSN. Ale jak bude fungovat svět, až ty pojistky zeslábnou a „žvanírna“ oslabí globálně? K takovým otázkám vyzývá heslo westlessness.
