Rusku to stojí za odpor, za podrážení řecko-makedonské dohody o normalizaci vztahů, za vyhošťování diplomatů i za řeči o „špinavé provokaci“. A není to aktuální úlet. Putin navazuje na Gorbačova, Jelcina i na to, co říkal už roku 2007 na bezpečnostní konferenci v Mnichově. Jistě, pokud jde o samotnou Makedonii, NATO její přijetí ustojí. Ale to neznamená, že nepotřebuje s Ruskem dohodnout nějaká obecná pravidla hry.
Donald Trump, hlavní hybatel hry, je v pozici, kdy z něj média dělají zrádce původních USA i Západu vůbec. Agentura Bloomberg přinesla zprávu, že v Helsinkách s Putinem jednal o řešení pro východ Ukrajiny, včetně možného referenda. Je to zrada západních hodnot i minských dohod z roku 2015? Kdyby po takovém jednání východ Ukrajiny připadl jen tak automaticky Rusku, pak ano. Ale jde-li o širší modus vivendi mezi Západem, NATO a Ruskem, zrada to být nemusí. Záleželo by na dohodnutém výsledku.
První světová válka skončila kapitulací ústředních mocností, Versailleským mírem, územními plebiscity (Horní Slezsko, Korutany, Hlučínsko...) i změnami hranic. Studená válka skončila bez kapitulace i jasné mírové dohody, bez změn hranic, ale s řadou konfliktů doutnajících až dodnes (Podněstří, Abcházie, Jižní Osetie, Kosovo, východní Ukrajina...). Kdyby Trump s Putinem dospěli k nějaké obecné dohodě, mohl by to být lepší krok než Obamův restart vztahů s Ruskem, který pak stejně skončil anexí Krymu.
