Muž Petr si totiž všímá. Když někomu teče okap a ničí fasádu, zvoní na něj, jestli to ví, když vypadne kostka v chodníku na náměstí, bere kladívko, kleká na zem a kámen vrací na jeho místo, aby se díra nezvětšovala. Sekunduje mu naše kamarádka Mariana, která je zase zatížená na památky. Tuhle jí šel Petr ukázat historickou lampu, co se vrátila na svoje místo a ona přišla s nápadem, že by se měl obnovit taky historický pranýř.
Ví dneska někdo, co byl pranýř? Mně to kdysi vysvětlila maminka. Na jedné rodinné procházce jsme si povídali o studnách a mě kousek pod Pražským hradem zaujala kruhová mříž. Tohle byla taky studna, že jo, ukázala jsem na okrouhlou klec, kterou tvořila. Dostalo se mi ale poučení, že to sice na první pohled jako studna vypadá, ale není, dřív tam totiž zavírali lidi jako na hanbu. A že to nemuseli být vždycky zločinci. Někdy prý stačilo, že budili veřejné pohoršení.
Školy jako cestovky a bez svačiny je výuka působivější |
Ani nevím, kdy a proč tu barokní památku odstranili. Fakt je, že byla malebná, jak už barokní řemeslné práce bývají. Možná bude ta kovářská mříž dokonce někde deponovaná a pak by nebylo těžké ji znovu osadit. Na druhou stranu proč pranýř, když máme internet (a další média)? Kdo chce, nebo je pohoršen, může si plivnout tam.
Nejčastěji pohoršují politici, někdy i ti, kteří se původně nacházeli na piedestalu. Z piedestalu na pranýř evidentně není tak daleko, jak by si někdo mohl myslet. Zpátky je to horší, ale příklady existují. Vezměte třeba někdejšího otloukánka Jiřího Čunka. Jeden čas by od něj pes kůrku nevzal. Už si přesně nepamatuju, čím se měl provinit, jen vím, že jsem to tenkrát nepovažovala za dost přesvědčivé, ale holt byl v politice, tak ho s gustem pranýřovali i umělci. Dneska je respektovaným senátorem, voleným dokonce opakovaně a s jasnou převahou hlasů.
Velká voda? Pořád je čeho se bát, když k tomu máte talent |
Ono to s tím pohoršením bylo složité i v případě shora zmíněného železného pranýře, jehož jedním účelem byla snaha varovat veřejnost před nevhodným chováním. Přitom nevhodné bývalo, jak známo, i mimomanželské početí. Tedy aspoň některé, protože občas se hříšnice na pranýři bránila, proč zrovna ona, když Fanča z fary je taky v tom.
Něco takového už samozřejmě nehrozí, ale i tak přemýšlím, jestli by se ten uliční pranýř přece jen ještě nehodil. A na pár věcí jsem přišla. Možná by tam mohli na den, dva zavírat například sprejery, co čmárají na opravené fasády, pořádají pod okny spících obyvatel noční závody v hlučnosti svých silných aut a motorek, jakož i další podobné výtečníky, na něž je kriminál krátký a pokuty nezajímavé. Sama bych si je přišla prohlídnout.
