Vrchní Pirát MUDr. Zdeněk Hřib opustil pražskou radnici, ale rozhodně neopustil pražské peníze. Přes rezignaci na funkci náměstka si ponechal místo předsedy dozorčí rady Dopravního podniku hl. m. Prahy.
V pozici, která je sama o sobě časově náročná, si měsíčně přijde na příjemných 45 tisíc korun. A to vše vedle platu poslance, který se pohybuje kolem 130 tisíc. Samozřejmě hrubého, platy a odměny se vždy v seriózní diskusi uvádějí v hrubém, v čistém je uvádějí pouze učitelky základních škol na TikToku, aby podtrhly svou „nevídanou chudobu“.
Veřejná služba vonící po dvou výplatách
Působí to zvláštně. Když člověk odchází z magistrátu, většinou tím říká: „Nemám kapacitu dělat všechno najednou.“ U Hřiba to však vyznívá spíš jako: „Nemám kapacitu dělat všechno najednou, kromě situací, kdy za to jsou dva platy.“
Argument, že chce „dokončit několik projektů“, zní hezky, skoro jako z učebnice moderní politické komunikace. Jenže realita je taková, že dozorčí rada není orgán, který by běhal po stavbách, otevíral tunely a rozhodoval o výkonech metra. Je to kontrolní orgán – samozřejmě důležitý, ale ne natolik výkonný, aby bez jeho předsedy spadla celá pražská doprava.
Nalijme si čistého Starobrna, tady spíše Staropramenu – je to spíše pohodlná trafika, ale nikomu to neříkejte. No schválně, jak často se zmíněná dozorčí rada vlastně schází? Své tipy pište, laskaví čtenáři, do komentářů pod článkem.
Kumulace funkcí
A pak je tu ta silná morální rovina. Věčný problém české politiky: kumulace funkcí. Všichni o ní mluví, kritizují ji, zaklínají se nápravou, dokud nepřijde okamžik, kdy se jim samotným naskytne možnost usednout na dvě židle současně. Hřib teď sedí na dvou – a obě jsou pohodlně polstrované veřejnými prostředky.
Věc je o to pikantnější, že Piráti se rádi stylizují do morálního zrcadla české politiky. Kdo měl někdy Piráta nebo dokonce Pirátku v městském či krajském zastupitelstvu, tak ví, o čem nyní píšeme.
Může hlídat projekty zdarma?
A tak se vtírá jednoduchá myšlenka: kdyby mu šlo opravdu jen o ty projekty, neměl by problém vykonávat práci v dozorčí radě zdarma. Nebo alespoň za symbolickou korunu.
Politici to tak občas dělali – a upřímně, působí to vždycky lépe než krkolomné vysvětlování, proč matkám samoživitelkám nelze přidat o dvě stovky, ale u poslanců/radních se na druhý plat místo vždycky najde.
Jestliže by Zdenál (jak mu familiárně říkají Brňáci) Hřib v dozorčí radě opravdu makal na plný výkon, pak by bylo férové, aby se mu o stejných 45 tisíc krátil poslanecký plat.
„O kumulaci funkcí nejde.“ Hřib chce zůstat předsedou dozorčí rady pražské dopravy |
Logicky pokud bude pracovat aspoň šest až osm hodin denně pro pražský dopravní podnik, tak okrádá (časově i jinak) svého hlavního parlamentního chlebodárce. A vlastně i občany – nejen své voliče.
Nezapomínejme, že poslanec zastupuje všechny, nejen ty, kdo ho (z)volili, a nejen ze svého volebního kraje (zde Praha). Takže paní z Hodonína či Domažlicka (a nemusí to být přirozeně ani volička Pirátů) by si mohla legitimně stěžovat, že Hřib neplní řádně funkci poslance a (v morální rovině) měl by mu být krácen plat poslance o citovaných 45 tisíc korun.
Jistě právně to dnes (de lege lata) bohužel nejde, ale morálně samozřejmě ano. Doufejme, že alespoň Olga Richterová pana Hřiba vyzve k nápravě. Padni komu padni.
Jak se rozpouštějí ideály
Politika je služba veřejnosti, nikoli sport o to, kolik výplat se dá získat z eráru najednou.
Ergo kladívko, těžko lze očekávat, že někdo zvládne stoprocentně dělat dvě tak náročné role. A pokud ano, pak je otázka, proč by vlastně některé z nich měl stát (či město) platit jako plnohodnotný úvazek.
Celé to působí jako příběh o tom, jak se ideály, s nimiž Piráti kdysi vstupovali do politiky, tiše rozpouštějí v teplé mlze poslaneckých a městských odměn. A jak, když přijde na lámání chleba, dokáže být i zásadový politik překvapivě flexibilní – alespoň co se týká počtu placených funkcí.
Dávno již asi neplatí romantické pirátské „pusťte nás na ně“, ale pragmatičtější „pusťte nás mezi ně“…
