Dnes, dávno po volbách, však realita vypadá poněkud jinak. Nebudeme lovit všechny zajíce a zaměříme se jen na jednoho.
Tato progresivní politická formace, která ve sněmovních volbách propadla (mj. díky zbytečné koalici s vykutálenými a protřelými Starosty) na pouhé čtyři poslance a následně byla vloni s ostudou vypoklonkována z Fialovy vlády, si přesto dodnes nárokuje post místopředsedy, pardon, místopředsedkyně Poslanecké sněmovny. Tedy s veškerými finančními výhodami (včetně navýšeného platu pro samotnou místopředsedkyni, který se měsíčně rovná skoro ročnímu důchodu mnohého seniora), poradci, služebním automobilem a možná i řidičem. Které platí ne voliči Pirátů, ale všechen lid, řečeno vzletně, avšak pravdivě.
Jinými slovy, zatímco běžní občané (včetně seniorů, jak nám nedávnou řekl Ústavní soud) si mají utahovat opasky, politici si žijí na vysoké noze. Nebo přesněji – Piráti si zvykli na luxus, který je v ostrém kontrastu s jejich původní rétorikou. Čtyři opoziční poslanci by v normální zemi znamenali okrajovou roli, nikoli privilegia na úrovni šéfů největších politických stran. Jak vidno, u Pirátů se hlavní zásada politiky stala „káže vodu, pije víno“.
Volby by vyhrálo ANO. Do Sněmovny by těsně prošli Piráti, Stačilo! i Motoristé |
Zvláštní logika české politiky
V jiných zemích by tak malá frakce byla ráda, kdyby se vůbec dostala ke slovu. Maximálně tak asi křeslo nějakého místopředsedy podvýboru.
U nás? Má svého místopředsedu sněmovny, protože exkoaliční „kluci a holky“ musí být spokojení. Ostatně, z veřejných peněz se utrácí nejlépe, zvláště když jde o peníze někoho jiného.
Jde o obecnější problém. Zatímco běžní lidé slyší o nutnosti šetřit, zdražování a odpovědném hospodaření, politické elity se dál vozí v limuzínách a přijímají poradce za statisíce.
Není divu, že obyčejný občan ztrácí důvěru v politiku. Když mu vláda říká, že na důchody nebude, ale na čtyřčlenný poslanecký klub se místopředsednický post najde, je jasné, že něco nehraje.
Hřib fauluje v debatách a mladé už Piráti nevábí, říká marketér Klempíř |
Představme si, že by soukromá firma fungovala podle stejných pravidel jako česká politika. To by znamenalo, že podnik, který má čtyři zaměstnance, si najme generálního ředitele, zástupce ředitele, tým poradců a pořídí si luxusní vozy s osobními řidiči. Každý soudný podnikatel by se chytal za hlavu a očekával krach během pár měsíců. Ale v politice? Tam je to běžná praxe. Odpovědnost za vlastní rozhodnutí? Nula. Důsledky nehospodárného chování?
Žádné.
Z pirátských idealistů k profesionálním politikům
Piráti kdysi slibovali změnu. Tvrdili, že budou jiní než tradiční politici.
A dnes? Z poloanarchistických idealistů se stali součástí establishmentu, kterému se kdysi tak rádi vysmívali. Není to příběh jedné strany, ale celé české politiky, kde se po volbách zapomíná na všechny předvolební sliby a místo toho se rozdávají trafiky a funkce.
Tento příběh není pouze a jen o Pirátech samotných. Je o systému, který umožňuje takovéto výsměšné zacházení s veřejnými financemi.
A dokud si to občané nechají líbit, bude se tento „politický absurdiSTAN“ točit dál.
Až budete příště poslouchat moralizování politiků o tom, že je třeba šetřit, zkuste se zeptat, zda to platí jen pro nás spodních deset miliónů – nebo i pro ně.
Šach mat!
