Nový předseda Zdeněk Hřib reprezentuje Piráta „hofrátského typu“. Již v úřadu pražského primátora vystupoval hlavně jako manažer, těžko bychom v jeho politickém profilu hledali něco divokého či alespoň odvázanějšího: plamenný důraz na boj s korupcí nebo intenzivní snahu o legalizaci marihuany či revoluční zavádění informačních technologií. Ne snad, že by k tomu nic vstřícného neřekl, účastnil se například pochodu za legalizaci konopí, leč rozhodně se příliš nesnažil o zápis do vědomí veřejnosti pomocí řekněme typické pirátské agendy.
Jste spokojeni s tím, že je novým předsedou Pirátů Zdeněk Hřib?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00neděle 17. listopadu 2024. Anketa je uzavřena.
Za pozornost však stojí Hřibova oslavná rozlučková poznámka na adresu Ivana Bartoše, prý strůjce „nejúspěšnější pirátské strany“ v evropském kontextu. Lze s ní jistě souhlasit, i když pouze s dovětkem, že se tak stalo za poměrně vysokou cenu. Čeští Piráti totiž v programovém smyslu nikdy pořádnými Piráty nebyli.
Jinde v Evropě jsou relativně nejsilnější němečtí a švédští Piráti, byť se zatím nedokázali probojovat do národních parlamentů, což se dosud, vyjma českých, podařilo Pirátům jen na Islandu a v Lucembursku. Kromě digitální revoluce a svobody na internetu mají zpravidla v programu přímou demokracii či e-demokracii, tedy nahrazení tradičních struktur parlamentní demokracie pomocí hlasování v rozličných online referendech. Ne pouze u sebe v partaji, ale v celém státě. A prosazují též základní nepodmíněný příjem. Ve zdejších poměrech by si tudíž mohli snadno vykoledovat nálepku antisystémové strany.
Čemuž se chtěl Ivan Bartoš pochopitelně vyhnout, a především pak výsledku okolo půl procenta, jaký by podobně radikálně „vytuněnou“ partičku v české kotlině, podezíravé k levicovým experimentům, nejspíše čekal. Pod jeho vedením si strana z pirátského odkazu vzala především důraz na rozvoj informačních technologií, nikoliv však jejich prosazování jako nástrojů přímé demokracie. A kritikou korupce zavedených českých partají včetně hnutí ANO se trefila do vkusu části středového elektorátu, který hledal nějaký svěží, ještě nezprofanovaný vítr.
Protikorupční apel dovedla strana pěkně dynamicky zhmotnit ve volebním, původně vězeňském autobusu. A Ivanu Bartošovi, jenž se na rozloučenou dočkal ovací ve stoje, rozhodně nelze upřít osobní kouzlo, přitažlivost pro voliče, které si dovedl získat ani ne tak dredy nebo hrou na harmoniku, leč hlavně komunikativností a jistou civilností či rozumností, automaticky popírajícími podezření z radikalismu.
I díky jedné z nejpovedenějších kampaní v české volební historii dojeli Piráti v roce 2017 do Poslanecké sněmovny s dvouciferným výsledkem 10,79 % a stali se viditelnou součástí protibabišovské opozice. Tvrdě ale zaplatili za nepovedenou alianci s hnutím STAN v roce 2021 a ve vládní pětikoalici pak často tvořili příslovečné páté kolo u vozu.
Chtěli před voliči ukázat praktické výsledky své vládní participace, nicméně nezdařená digitalizace stavebního řízení zasadila zmíněnému úsilí tvrdou ránu. A rovněž Ivanu Bartošovi. I kdybychom přistoupili na jeho verzi příběhu, stále nám dluží vysvětlení, proč tak tvrdošíjně lpěl na spuštění náročného projektu v šibeničním termínu. Musel přece vědět, že „klukům z ODS“ tím jenom nahraje na smeč.
Nyní ho vystřídal náměstek pražského primátora Zdeněk Hřib, jenž při vší úctě Bartošovo osobní kouzlo postrádá. Nechal hned prohlasovat omezení vnitrostranické demokracie a vytyčil představu Pirátů coby středové liberální strany, jež ovšem bude mít problém, jak se odlišit od liberálního křídla TOP 09 nebo od hnutí STAN. Piráti by nyní potřebovali spíše nějakého „revolucionáře“, ti však, v reakci na výsledek sjezdu, začali stranu opouštět.
ráno jsem měla ve vzpomínce vtipné foto z loňské ČT debaty o budoucnosti Pirátů 😊
celý dnešek jsme hlasovali a členská základna si vybrala směr, který je s mojí další účastí neslučitelný. respektuju, že se naše cesty rozcházejí, a proto jsem požádala o ukončení členství https://t.co/DjZLqr5jDH
„Přemilé bytosti předsednictva, prosím o zprocesování mého ukončení členství k 17. 11. 2024,“ napsala na pirátském fóru Jana Michailidu, bytost, jež si vysloužila cejch pirátské komunistky za celkem nevinné vyjádření sympatií k sociálně demokratickému marxistovi Karlu Kautskému, jehož Vladimir Iljič Lenin kdysi označil za renegáta neboli odpadlíka. Pirátské levici hodila okamžitě lano Kateřina Konečná, jež na síti X Zdeňka Hřiba klasifikovala jako „papaláše tělem i duší“ a naznačila otevřenou náruč pro „komoušské“ vysídlence po stranické zabíjačce“.
Sice k ní již před časem přeběhl Ondřej Dostál, masový exodus zklamaných pirátských fundamentalistů ke KSČM však asi nenastane. A byť hřibovská normalizace Piráty patrně zbaví stigmatu nebezpečných levicových progresivistů, není vůbec jisté, zda pak dovedou „chytit za srdíčko“ alespoň pět procent voličů.
