Hrdinou příběhu je sympatický mládenec, který se s pomocí stroje času omylem dostane do minulosti, jejíž průběh nesmí narušit, aby se mohl vrátit do současnosti, která však je zároveň budoucností – kauzalita je neúprosná. Na Oscara sice tahle komedie neměla, ale líbila se divákům tolik, že Zemeckis natočil ještě dvě pokračování.
A já teď mám pocit, že tu sleduju politický děj, který si právě tenhle název docela zaslouží. Byť sympatický hrdina chybí a děj je hodně zamotaný, taky se potýká s kauzalitou. Jeho aktéři ale rovněž hrají o svou budoucnost, a tak se ve snaze ji neohrozit, vracejí se do minulosti. Nebo se o to alespoň snaží.
Vehiklem toho děje ovšem není stroj času, nýbrž digitalizace. Podle vládního programu, s čímž lze jen souhlasit, je to jedna ze stěžejních pomůcek, nezbytných k tomu, abychom se v budoucnosti dobrali fungujícího státu a prosperity.
Úskalí pozitivních vibrací. O odmítnutí zatraceně dobré nabídky |
Tahle digitalizace má více tváří, avšak tou, která je momentálně nejpoďobanější, je digitalizace stavebního řízení, na čemž se kupodivu vláda i opozice shodnou, byť každá z jiných důvodů. Je totiž zaváděna se zpožděním, avšak zároveň překotně, ke všemu nedostatečně testována. Systém sice nekolabuje, ale zamrzá, stavební povolení váznou.
V tu chvíli se náš děj rozbíhá i drhne zároveň. Má více linií. První je premiérská. Není jasné, zda se premiér nechá přesvědčit, nebo k tomu dojde vlastní hlavou, ale zodpovědný pirátský ministr je z hodiny na hodinu po telefonu odvolán. Příčinou všech problémů je prý jeho manažerské selhání. Ministerstvo je svěřeno jinému ministrovi, samotná digitalizace stavebního řízení ještě dalšímu. Ten po poradě s analytiky soudí, že je tak zpackaná, že aby začala fungovat, bude třeba vrátit se v zájmu budoucnosti zpátky k předchozímu systému a začít znovu.
Druhá dějová linie je pirátská. Pátý element vládní koalice je v ní od počátku otloukánkem, vlastně nechtěným přívěskem, má podezřelé názory. Odvolání ministrovo je poslední kapkou. Piráti vystupují z koalice, budou opozicí, avšak jinou než ta dosavadní, budou „lepší“ (už slyším Okamuru i Babiše, jak oprašují kalk z německého slova roku 2015 Gutmensch: „lepšolidi“). Soudí, a nejsou sami, že jejich vládní angažmá bylo od počátku chyba, jejímž důsledkem byla i volební katastrofa v evropských i krajských volbách. Jen tím, že se vrátí ke kořenům, si Piráti mohou zachránit buducnost a nenásledovat Věci veřejné či Zelené na cestě do zapomnění.
Back to the Future? Film to byl fakt podařený. V reálu však pokusy zachránit si budoucnost návratem do minulosti vycházejí jen občas.
