Je-li politická strana takto transparentní, nechá-li na otevřeném (všem přístupném) webovém fóru propírat své názorové střety, hádky, urážky i své špinavé prádlo, nemůže se divit, že je tím její veřejný obraz neblaze ovlivněn. Přesto se Piráti až teď (od pátku do pondělka do večera) rozhodli debatu k odchodu z vlády na svém fóru pro veřejnost uzavřít.
Je to známka pudu sebezáchovy, i když opožděná. Známka toho, že „strana dětí“ dospívá. Ale zároveň to může být přitěžující argument na adresu premiéra Fialy. Proč je bral do vlády jako ještě nedospělé?
V lidském světě by to tak nešlo
S požadavkem na uzavření fóra pro veřejnost vyrukoval šéf diplomacie Jan Lipavský. Právě jemu musí být jasné víc než jiným, jak extrémní otevřenost může škodit. V podstatě že Piráti coby vládní strana prováděli něco z toho, na čem Julian Assange založil slávu WikiLeaks.
Server WikiLeaks publikoval vše ze světa diplomacie, bezpečnosti nebo politiky, co mu kdo přihrál do rukou. Mnozí z toho byli nadšeni: konečně víme, co jsme nevěděli. Jiní to hodnotili střízlivěji: z těch dokumentů se sice dozvíme, který politik či diplomat říká „fuck you“, ale jinak nic, co bychom už neznali či aspoň netušili z médií.
Pirát Bartoš tvrdí, že ohrozil peníze „velkých kluků“ kolem ODS |
A ještě jiní byli vysloveně kritičtí: zkuste si představit, že by svět fungoval podle otevřeného modelu WikiLeaks. Bylo by pak možné se na něčem dohodnout? Uzavřít nějakou dohodu?
Diplomacie i politika fungují do značné míry na vzájemné důvěrnosti. S vědomím toho, že vypuštěné slovo, podmínka, návrh se dá stáhnout a nahradit něčím jiným (první verze prostě zmizí). Že takto se krůček po krůčku můžeme přiblížit k nějakému kompromisnímu řešení.
Zkuste si představit, že by všechna diplomatická či politická jednání, předkládání návrhů či výměny slov byly extrémně otevřené a probíhaly de facto online. Že by se tyto citlivé akce odehrávaly v modelu WikiLeaks či pirátského webového fóra, kde se každý dozví vše a sám může do všeho kecat.
Dalo by se v takové situaci pracovat na smíru mezi Egyptem a Izraelem, Řeckem a Tureckem, Indií a Pákistánem? Bylo by možné účinně vyjednávat vznik, respektive pokojný rozpad vládních koalic?
Zbavit se cejchu
Piráti stáli na straně barikády skýtající argumenty pro odpověď „ne“. Jako lidský typ je pěkně popsal Jiří Peňás na webu Echo24: „Typický pirát žil s pocitem komunikační i intelektuální převahy až do nesrozumitelnosti, rozuměl mnoha věcem lépe než zaostalý zbytek obyvatelstva… Všechno, nebo skoro všechno, se mělo vyřešit digitalizací, transparentností, obnažeností, překonáním té zaostalosti za pomoci legalizovaného konopí a pokročilých softwarů.“
Byl to podraz, pan premiér nás vykopl z vlády, reagovali Piráti na Fialu |
Nyní se Piráti snaží tohoto cejchu zbavit, dospět. Ale jak uspějí, je ve hvězdách. Nejvýrazněji se v tomto směru ozývá již zmíněný ministr Lipavský. Není náhoda, že vyjádřil odhodlání Pirátskou stranu opustit. Dělá to jen proto, aby mohl po rozpadu koalice jako nestraník dál řídit diplomacii? Nebo už nad tou stranou úplně zlomil hůl? Bůh suď.
