„Rozhodně se zdá, že se svět právě teď trochu zbláznil. A budeme o tom mluvit,“ řekl v Elysejském paláci před novináři, se svým francouzským protějškem Emmanuelem Macronem po boku. Do titulků se však zpravidla dostalo už jen „Svět se dle Trumpa zbláznil.“ Nicméně v daném případě titulky nezjednodušovaly, nelhaly, naopak, vystihovaly stav našeho světa vlastně přesněji a naléhavěji. Ano, nejen Donald Trump, ale skoro každý člověk na zeměkouli, který sleduje média, musel letos asi dojít k citované diagnóze. Občany České republiky nevyjímaje.
Válka na Ukrajině se vleče, přičemž se v ní angažují rovněž severokorejští vojáci. Napětí na Blízkém východě se ještě zhoršilo, když padl Asadův režim v Sýrii a moci se tam chopily síly, jež se v minulosti často vyjímaly na seznamech militantních islamistických organizací. Migrace pokračuje, byť se nás aktuálně přímo skoro nedotýká.
Svět byl šílený vždycky. A v bláznění pokaždé byla přítomna dobrá vůle, naděje, že to půjde |
A do toho všeho jsme nedávno mohli ještě sledovat třeba poněkud operetní pokus o puč či, přesněji řečeno, o autopuč prezidenta Jižní Koreje. Tedy země, dlouho prezentované jako opora demokracie ve východní Asii, jež u nás letos získala zakázku století neboli kontrakt na dodávku nových reaktorů pro jadernou elektrárnu v Dukovanech.
Konec hlavní koncepce
Jak to vidí české oči? Souhlasí s Trumpem alespoň v jeho hodnocení současného světa jako psychicky vyšinutého? Patrně ano, byť mnoho Čechů považuje nastupujícího amerického prezidenta za fatální součást problému, nikoliv za jeho řešení. Petr Pavel se o něm ještě coby prezidentský kandidát vyjádřil jako o „odpudivé osobě“.
S čímž určitě souzní převážná část voličů vládní koalice plus Pirátů, která Trumpa vnímala a vnímá jako populistu Orbánova nebo Ficova typu. Ba přímo jako nebezpečného magora. Ostatně, názory jeho nominanta na post ministra zdravotnictví a sociální péče, rozhodného antivaxera Roberta F. Kennedyho, v českém kontextu patří k dezinformační či „dezolátské“, a tudíž fakticky proruské scéně.
Osobností roku je Trump. Muž, který říká, že svět se zbláznil. Ale upřímně, neodráží to názor značné části lidí? |
V řadách příznivců současné opozice se však Trump těší jisté popularitě. A jeho nástup k moci každopádně hodně nabourává koncept Západu coby relativně konzistentního civilizačního okruhu, kam historicky patříme a kam jsme se po pádu komunismu zase navrátili. Po roce 1989 jsme se tudíž negativně vymezovali vůči nedemokratickému a lidská práva popírajícímu Východu představovanému Ruskem a Čínou. S Trumpem coby nejmocnějším mužem západního světa už to však zdaleka nepůjde tak snadno.
Legitimitu Západu jako našeho hlavního nosného konceptu boří ještě jiná skutečnost. Navzdory všem verbálním podpůrným proklamacím Ukrajina prohrává kvůli nedostatečné západní pomoci, díky níž má šanci přinejlepším na nějaký „špinavý“ či „mnichovský“ mír, nikoliv na vítězství a asi ani ne na nějakou formu remízy. Všeobecně se očekává, že až Donald Trump převezme v lednu příštího roku mocenské otěže, dosáhne s Putinem nějaké dohody, z níž ale na Ukrajině radost mít nebudou. A zdejší takzvaní chcimíři pak začnou radostně tančit na ukrajinských hrobech.
Analogický zlom
A kdo ví, třeba byznysmen Trump od Putina výměnou za ústupky na Ukrajině získá tichý souhlas s okupací Grónska nebo Panamy. Mimochodem, až Dánsko v prvním zmíněném případě odkáže na článek pět Severoatlantické smlouvy, na čí stranu se přidáme? Že je to šílený scénář, poněvadž Trump hovořil pouze o případném odkoupení ledového ostrova ležícího ovšem v zóně přebohaté na suroviny? Je a není. Na planetě, která se zbláznila, může paradoxně jít o scénář zcela normální.
Ruský režim naučil teenagery kamuflovat nenávist vůči němu, říká spisovatelka |
Rozpornost současného dění se projevila i v domácí reflexi pádu Asadova režimu v Sýrii. Putinovo Rusko tam sice utržilo bolestivou porážku, ale ani ostří kritici Kremlu zpravidla příliš nejásali. V Damašku se totiž dostaly k moci islamistické skupiny, donedávna traktované jako úhlavní nepřátelé Západu, a tedy i nás. Teroristický útok Hamásu na Izrael a izraelská odveta pak vyvolávají mezi zdejší intelektuální elitou vášnivé spory již od října 2023.
A aby bláznivých aktérů nebylo dost, za duševně chorou se u nás už dlouho považuje i Evropská unie, zejména kvůli migrační politice, ale též kvůli politice ekologické, konkrétně především zákazu spalovacích motorů. Přičemž nejde pouze o názor příznivců současné opozice, ale hodně i ODS nebo KDU-ČSL. Důraz na dekarbonizaci ekonomik i kulturní války v českých myslích rovněž přikládají další nálože dynamitu do zdiva koncepce jednotné a v zásadě jediné správné západní civilizace.
Rok 2025 může ve světě přinést zlom analogický pádu komunismu. A soudě dle domácích diskusí, česká společnost na něho vůbec není připravena. Tím spíše je ale nutné i v příštím roce diskutovat s velkou intenzitou, leč pokud možno bez přehnaných emocí, ba rovnou chladnokrevně.
