Ministr financí Zbyněk Stanjura jako reprezentant alibistické školy se snaží odpovědnost přesunout z politiků na někoho jiného. Podle vzoru: ať mi můj plat určuje brácha, já budu z obliga.
Představa, že by národní banka či Národní rozpočtová rada měly určovat platy politiků, je absurdní, zvláště v okamžiku, kdy členy rozpočtové rady volí sněmovna.
