Město Plzeň si zadalo zmapování ubytoven na svém území, včetně sociálního šetření, jací lidé tam žijí. Šetření se na 78 ubytovnách zúčastnilo 718 osob starších 15 let, přičemž muži tvoří 59,7 % a ženy 40,3 %. Největší skupinou jsou cizinci, a sice 40,5 %, 37,1 % osob pochází z Plzně, ostatní z různých částí ČR. Studie ukázala, že během šesti měsíců přišlo na ubytovny 42,4 % dotazovaných. Poměrně závažným zjištěním je fakt, že 22,1 % dotázaných nemělo nikdy stálé bydlení. Tito lidé budou nalézat cestu ke stálému bydlení velmi obtížně, pokud ji naleznou, budou potřebovat intenzivní podporu sociálních pracovníků.
Materiál MPSV celkově řeší otázku sociálního a dostupného bydlení jen z pohledu příjmu občanů, ale nezabývá se otázkou plnění povinností občana při získání nároku na toto bydlení. V koncepci není řešeno, jak postupovat v případě, kdy například občan přišel o bydlení z důvodu nehrazení nájemného (zde by měla být minimálně zakomponována podmínka postupného splácení dluhu obci, která by měla poskytovat sociální bydlení), či zda je vůbec schopen a ochoten plnit základní podmínky nájmu bytu, tedy dodržovat základní pravidla soužití a neomezovat svým chováním ostatní nájemníky, nebo zda není z hlediska nájmu dotčená osoba případně i nebezpečná s ohledem na chování a jednání vůči ostatním nájemníkům apod. Občan by tedy neměl být posuzován jen z hlediska příjmů, ale také s ohledem na jeho jednání a chování. Nárok občana na sociální či dostupné bydlení by tedy neměl posuzovat pouze Úřad práce, ale je nutná i spolupráce s obcí, která by měla mít, s ohledem na předchozí zkušenosti s nežádoucím dřívějším chováním a jednáním žadatele, právo rozhodnout, zda sociální a dostupné bydlení bude poskytnuto, či nikoliv.
Materiál MPSV vnímáme jako diskriminační a přímo zasahující do kompetencí obce a do její samostatné působnosti. Rozhodnutí o počtu bytů by mělo být ponecháno výhradně na obci, která s přihlédnutím k charakteristikám obce z hlediska socioekonomické situace obyvatel a demografického vývoje rozhodne o počtu bytů sociálních a dostupných. Jediné, co lze považovat za užitečné: uložit obci povinnost mít zpracovanou Koncepci sociálního a dostupného bydlení, kterou bude naplňovat.
Město Plzeň se problematikou dostupného bydlení intenzivně zajímá, a to v kontextu různých cílových skupin (senioři, zdravotně postižení, osoby sociálně vyloučené). Bohužel však, podobně jako ostatní města, nemáme dost financí na výstavbu nových vhodných bytů. Dotace od státu na výstavu jsou poskytovány v režimu de minimis. Bytový fond města čítá zhruba 3 000 bytů, z toho je cca 400 bytů zvláštního určení, se sníženým nájemným. Dále máme k dispozici bezbariérové byty. Město Plzeň dalo do výpůjčky dva objekty organizaci NADĚJE, ve kterých organizace provozuje prostupné bydlení. Zároveň město pronajímá za zvýhodněné sazby řadu bytů poskytovatelům sociálních služeb, za účelem např. chráněného bydlení, či bydlení s podporou. Pokud nebude mít obec ve svém vlastnictví potřebný počet bytů, je povinna využít soukromého sektoru na základě smluvních vztahů. Je vcelku pochopitelné, že se bude převážně jednat o celé budovy a v případě výstavby o celé lokality. Díky konstrukci této koncepce může docházet k vytváření nových lokalit se sociálně vyloučenými jedinci, tedy možné ghettoizaci a nárůstu negativních skutečností z toho vyplývajících.
Martin Zrzavecký, primátor Plzně, ČSSD
