Já jsem řekl, že když něco řeší sama, nějak to vždycky dopadne na mě a já se pak třeba ocitnu někde v nějaké garáži a utěšuju plačící babičku, protože si při prohledávání pozůstalosti uvědomila, že jí její Josefík moc chybí, jako když se O. rozhodla sama řešit otázku osvětlení v naší ložnici.
Na to O. řekla, že jsme díky ní sehnali starožitný lustry, moc krásný a za pakatel, já řekl, že je furt máme pohozený ve sklepě, ona, že protože jsem je ještě nepověsil, já, že jsem myslel, že osvětlení v ložnici bude řešit sama, načež se spojení nějak přerušilo, takže osud tohoto textu zůstává nejistý.
