Na první pohled byl totiž letošní červenec docela chladný, a především deštivý. Takže ti, kteří tvrdí, že se globálně otepluje, a že byl naopak nadprůměrně teplý, nemohou mít pravdu. Přece jsme to všichni zažili, máme to v dobré paměti. A pamatujeme, jak to bylo dříve.
Zdání klame
Studeným létem argumentují někteří politici s tím, že žádná klimatická změna není. Včetně šéfa hnutí ANO Andreje Babiše ucházejícího se o podporu Motoristů, pro které klima nelze ovlivnit, v příští vládě. Přidali se různí, řekněme influenceři, kteří dříve kritizovali opatření proti covidu či vakcíny, a teď si našli nový cíl své kritiky.
Jenže zdání klame. Ano, červenec byl u nás o trochu chladnější, pokud jde o srovnání posledních 30 let, ale pokud se podíváme na delší časové řady, byl nadprůměrně teplý. Samozřejmě, historické teploty se dají zpochybňovat, lze tvrdit, že nejdelší časové řady teplot, které máme z pražského Klementina, jsou ovlivněny tím, že se měří ve městě, ale stále jde o celkem hodnověrná data, která v řádu století ukazují slušné oteplování.
Můj příspěvek o letošním podivuhodném létě se stal virálním a samozřejmě, že se ozvaly potrefené husy - čerpači dotací a začali ho factcheckovat. Vyznačují se několika "vědeckými" metodami. Jeden mě zablokoval, abych to nemohl komentovat. Další ve své hluboké analýze "taktně pozapomněl" uvést, že věci, za které mě kritizuje, jsem ve svém textu přiznal (nebyla dostupná finální data a proto jsem použil data odjinud a uvedl zdroj). A tak vůbec se náramně radují, že jsem se splet...l o jeden a půl stupně celsia v jedné věci z deseti o kterých jsem mluvil.
Celosvětově je pak podle evropské meteorologické služby Copernicus letošní červenec třetí nejteplejší v historii měření. Není ale účelem toho komentáře rozebírat podrobně časové řady, konzistentní srovnatelná data si každý může vyhledat sám nebo dát na shrnutí odborníků, klimatologů.
Postvědecká doba
Jenže některým lidem je to jedno. Myslí si, že když něco zažili, nemůže jim to nějaká statistika vyvrátit. Prostě platí víc pocit než měření. A nejen to, další to chápou a naznačují, že je třeba se tomu nějak přizpůsobit. Pěkně to vystihla historička umění Milena Bartlová.
Ta sice na rozdíl od jiných lidí dbajících na pocit nezpochybňuje klimatickou změnu, ale na Facebook napsala, že vysvětlovat, jak to je, nelze „nadřazováním průměru nad pocity a pocity nemůžete odhadovat z Prahy (kde sídlí Český hydrometeorologický úřad)“. Tím je řečeno vlastně vše.
Po deštivých týdnech rázná změna. Je tu tropický den a bude i víkend |
Ano, je těžké vysvětlovat lidem statistiku a všeobecně vědu, ale pokud začneme dávat jen na pocity a na základě toho diskutovat ve veřejném prostoru a dělat politiku včetně třeba řízení školství, řítíme se někam, kam jsme se asi dostat nechtěli. Naše pocity jsou totiž často velmi subjektivní, naše paměť je selektivní, a klame nás.
Tam, kam jsme se jako západní společnost dostali (včetně současného materiálního blahobytu), je totiž díky vědě. Pokud dáme jen na pocity, je například jasné, že pocitově je pro většinu lidí nežijících u oceánu Země plochá, protože nemohou pozorovat na lodích přijíždějících z prostoru za obzorem její zakřivení. Měli bychom to přijmout a chovat se podle toho? Kam pak míříme?
Do doby postfaktické a postvědecké, kde nic neplatí, na nic není spolehnutí a na ničem se neshodneme. Opravdu může naše technická společnost fungovat jen na základě pocitů?
