Dosud dostávají lidé, kteří byli vyhozeni z práce, 65 procent svého původního platu, a ti, kteří sami odešli, jen 45 procent. Navíc je tu strop měsíčního příspěvku do výše 58 procent průměrné mzdy. Nyní by to mělo být zřejmě sto procent.
Zkrátka podpora v nezaměstnanosti by se měla zvýšit tak, aby z ní průměrný člověk mohl vyžít a nebál se, že nezaplatí hypotéku nebo nebude mít na svačiny pro děti. Pokud to ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka skutečně prosadí, bude to krok dobrým směrem.
Klíč k růstu ekonomiky
Podle ministra Jurečky to má rozhýbat český trh práce, o kterém se říká, že je zatuhlý. Neboli motivovat lidi k tomu, aby se nebáli změnit zaměstnání. Dá se předpokládat, že proti tomu budou protestovat zaměstnavatelé. Nicméně ministerstvo už dříve oznámilo, že navrhuje zkrácení výpovědní lhůty v některých případech až o jeden měsíc a naopak prodloužení zkušební doby, což by mělo zaměstnavatele uchlácholit.
Navíc, i když si to občas neuvědomují, je zvýšení podpory v nezaměstnanosti i v jejich zájmu. Nyní často pláčou, že nemohou najít dobré zaměstnance, protože ti se nechtějí hnout od konkurence a bojí se změny. Když budou mít pro případ neúspěchu slušný státní „polštář“, tolik se bát nebudou.
Navíc pracují ve firmách lidé nemotivovaní a nepracují na místech, které jim co nejvíce vyhovují, snižuje se tím produktivita práce. Pokud je nižší produktivita práce, jsou nižší výdělky zaměstnanců, ale i nižší zisk firem a logicky tolik neroste celá ekonomika. Prostě je to špatně.
Vláda kývla na revizi sociálních dávek. Zvýšila důchody a minimální mzdu |
Umožnit, aby lidé pracovali na tom místě, kde jsou nejproduktivnější, je klíč k růstu ekonomiky. Změna podpory v nezaměstnanosti tomu má pomoci. Nejde jen o její zvýšení, ale také o to, že úřady práce by podle Jurečkova externího poradce Tomáše Ervína Dombrovského měly lidi v prvních dvou měsících nechat, aby si sami práci hledali. Nebuzerovat je tím, že musí chodit na nesmyslné schůzky na úřad práce, které jim nic nepřinesou a jen jim efektivně brání v intenzivním hledání nového zaměstnání.
Teprve po dvou měsících, kdy by mimochodem také měla výrazně, zhruba o polovinu, klesnout podpora v nezaměstnanosti, má nastoupit intenzivní styk nezaměstnaného s úřadem práce. Ten by mu měl zejména pomoct při případné rekvalifikaci. Účast v rekvalifikačním kurzu by také měla vést případně opět ke zvýšení podpory v nezaměstnanosti.
Investice do budoucnosti
Otázkou ovšem je, zda tohle bude na rozhýbání našeho pracovního trhu stačit. Není totiž zdaleka jisté, zda lze dobré zaměstnání skutečně najít za dva měsíce. Vše naznačuje, že nejspíš ne. Odhady se různí, ale podle průzkumů některých personálních agentur spíše než dva měsíce trvá najít dobrou práci tři až šest měsíců. Pokud člověk neopustí svou současnou nevyhovující práci, tak často třeba i dva roky.
Zároveň jen třetina domácností má úspory aspoň ve výši svého tříměsíčního příjmu a jejich členové se tedy mohou bez problémů věnovat další měsíce hledání vhodného jobu i bez státní podpory stačící třeba na zaplacení hypotéky. V zemích, kde se snaží zavést podobný systém flexibilního trhu práce, je ostatně podpora také delší. Například v Dánsku, kterým se současný návrh zřetelně inspiruje a kde mají velmi pružný a funkční trh práce, je podporu v nezaměstnanosti ve výši 90 procent původního platu možno čerpat až dva roky.
Problémem jsou jako vždy finance. Aspoň tak o tom politici mluví. Ale je to tak doopravdy? Současné zvýšení podpory v nezaměstnanosti bude stát podle Dombrovského ročně několik miliard korun. V prvním roce prý zhruba 2,5 miliardy. Nicméně vzhledem k tomu, že lidé pak budou zřejmě mít vyšší mzdy a tudíž také platit vyšší daně a podpoří to ekonomický růst, měla by se tato „investice“ zhruba do roku a půl vrátit.
Pokud je ovšem prodloužení podpory v nezaměstnanosti takhle levné, protože v bilionovém ročním rozpočtu jsou 2,5 miliardy vlastně drobné, a navíc se takhle rychle vyplatí, proč neudělat delší dostatečně vysokou podporu v nezaměstnanosti.
A proč ji ještě více nespojit s rekvalifikacemi, které se také podle všeho vyplatí? Vždyť by to nic nestálo. Je za tím zřejmě obava ministra Jurečky, že ho ministr financí s jakýmikoliv vyššími výdaji vyžene s tím, že teď je potřeba snižovat schodek a na růst bude čas až potom.
Což je dost pravděpodobné. Jenže tahle snaha ušetřit je kontraproduktivní a hloupá. Je to totiž investice do budoucnosti a investovat do budoucnosti je třeba hned, a pořádně.