Já s doktorem Hnízdilem souhlasím. Kardinál Fr.Tomášek, Antonín J. Liehm, Arnošt Goldflam, Petr Eben, Leoš Suchařípa, Eva Bosáková, Otomar Korbelář, Oldřich Lipský, Jindřich Fairaizl, Jan Kanyza, Rudolf Asmus, Zdena Škvorecká, Jan Tříska, Jitka Zelenohorská, A.M.Brousil, Stanislav Budín, Myrtil Frída, Dušan Hamšík, Vojtěch Jasný, Jan Kristofori, Čestmír Mlíkovský, Luděk Nekuda, Jaroslav Šikl, Štěpán Trochta, František Lobkowicz, Jaroslav Velínský, Vladimír Vašut, Ondřej Hejma, Vladimír Páral, Ivan Vyskočil, Bronislav Poloczek, Pavel Kohout, Vlasta Chramostová… Několik jmen, která mají společného co? Jsou to známá jména z mnoha generací, sportovci, umělci, kněží, publicisté, politici. A ještě něco: najdeme je v oficiálních seznamech spolupracovníků StB Ministerstva vnitra České republiky. Pravda, za některými najdeme takovou malou hvězdičku, jež znamená, že soud rozhodl o neplatnosti evidence. Nutně musíme zpozornět: je to trochu absurdní seznam.
Zamysleme se třeba nad soudem nad nepřítomným Janem Kanyzou, asi dnes nejztýranějším představitelem této skupiny. Předpokládám, že herec a malíř prakticky přišel o jakoukoliv pracovní příležitost, kdo ho obsadí, kdo ho vystaví? A proč zrovna on, když je jasné, že byl tak či onak k setkávání s policisty nucen, když spolupráce s ním byla uzavřena, jak je v jeho spisu napsáno, pro neochotu a neužitečnost? A titulky v novinách? Jestliže soud vydá rozhodnutí, že herec byl evidován oprávněně, napíší novináři, že „donášel“. Jenže to znamená, že dobrovolně přicházel a udával – podíváte-li se ale do jeho spisu, najdete tam jen nicotné a vynucené informace. Předpokládám, že hercův kolega Goldflam, jehož média nejenže tolerují, ale respektují, i oslavují, má ve spise zhruba totéž. Ale Goldflama, na rozdíl od třeba Josefa Dvořáka, novináři nešacují, Je to inu různé. Někoho si média nevšímají, po někom jdou, k někomu se občas po nějakém tom roce vracejí a Jan Rejžek chodí se seznamy StB asi i spát. Asi jde také o to, kdo komu šlápl na kuří oko – pro dámu, jejímž půvabům nějaký spisovatel odmítl podlehnout, je i informace, kam jela s manželem na dovolenou, odporným udáním, pro často vyslýchaného a v disentu skutečně aktivního duchovního je to jen jasný pokus o uspokojení estébáka rohlíkem.
Asi bychom si měli především říci, co to StB vlastně byla. Byli to policajti, ne netvoři nebo ďáblové, prostě fízli, jedni horší, jiní líní. Byla to však prodloužená ruka KSČ, řízená přímo některými jejími složkami. Členy strany ani neměla za úkol verbovat, práskání bylo součástí jejich stranických povinností. Rozruch kolem lidí z uměleckých kruhů jen odvádí od komunistů pozornost a o to patrně také jde. Jenže - každý z nás přece zná nebo si pamatuje nějakého nechutného režimního práskače, opravdu nebezpečného fízla, který ale v žádných seznamech není k nalezení.
Vzpamatujme se! Copak se kardinál Tomášek, novinář Hejma, herec Kanyza nebo bývalý pétépák Kristofori k StB sami hlásili? Neměli bychom dovolit, aby nás někdejší oddělení vnitřních věcí ÚV KSČ nadále obtěžovalo, aby znovu zbavovalo lidi práce, cti a důstojnosti. A hlavně by to neměla dělat média, jen proto, aby měla o prázdninách tučný, hnusný titulek a nevymlouvala se na nutnost poznání minulosti! Tohle přece žádné poznání není.
Zamysleme se třeba nad soudem nad nepřítomným Janem Kanyzou, asi dnes nejztýranějším představitelem této skupiny. Předpokládám, že herec a malíř prakticky přišel o jakoukoliv pracovní příležitost, kdo ho obsadí, kdo ho vystaví? A proč zrovna on, když je jasné, že byl tak či onak k setkávání s policisty nucen, když spolupráce s ním byla uzavřena, jak je v jeho spisu napsáno, pro neochotu a neužitečnost? A titulky v novinách? Jestliže soud vydá rozhodnutí, že herec byl evidován oprávněně, napíší novináři, že „donášel“. Jenže to znamená, že dobrovolně přicházel a udával – podíváte-li se ale do jeho spisu, najdete tam jen nicotné a vynucené informace. Předpokládám, že hercův kolega Goldflam, jehož média nejenže tolerují, ale respektují, i oslavují, má ve spise zhruba totéž. Ale Goldflama, na rozdíl od třeba Josefa Dvořáka, novináři nešacují, Je to inu různé. Někoho si média nevšímají, po někom jdou, k někomu se občas po nějakém tom roce vracejí a Jan Rejžek chodí se seznamy StB asi i spát. Asi jde také o to, kdo komu šlápl na kuří oko – pro dámu, jejímž půvabům nějaký spisovatel odmítl podlehnout, je i informace, kam jela s manželem na dovolenou, odporným udáním, pro často vyslýchaného a v disentu skutečně aktivního duchovního je to jen jasný pokus o uspokojení estébáka rohlíkem.
Asi bychom si měli především říci, co to StB vlastně byla. Byli to policajti, ne netvoři nebo ďáblové, prostě fízli, jedni horší, jiní líní. Byla to však prodloužená ruka KSČ, řízená přímo některými jejími složkami. Členy strany ani neměla za úkol verbovat, práskání bylo součástí jejich stranických povinností. Rozruch kolem lidí z uměleckých kruhů jen odvádí od komunistů pozornost a o to patrně také jde. Jenže - každý z nás přece zná nebo si pamatuje nějakého nechutného režimního práskače, opravdu nebezpečného fízla, který ale v žádných seznamech není k nalezení.
Vzpamatujme se! Copak se kardinál Tomášek, novinář Hejma, herec Kanyza nebo bývalý pétépák Kristofori k StB sami hlásili? Neměli bychom dovolit, aby nás někdejší oddělení vnitřních věcí ÚV KSČ nadále obtěžovalo, aby znovu zbavovalo lidi práce, cti a důstojnosti. A hlavně by to neměla dělat média, jen proto, aby měla o prázdninách tučný, hnusný titulek a nevymlouvala se na nutnost poznání minulosti! Tohle přece žádné poznání není.
