Slovnik.cz uvádí kromě zjevného překladu „nekulturní“ ještě „nevychovaný“, „primitivní“, „necivilizovaný“, nebo „nekultivovaný“. Nejsem si jistý, jestli se zrovna v tomhle Clancy strefil. Je dost možné, že se víc vyznal v ponorkách než v Rusech. Často si však na jeho tvrzení vzpomenu. Sám se totiž za nekulturního člověka považuji. Klidně to veřejně přiznám. Třeba takové pozvání na operu bych nejspíš odmítl. Poslouchat čtrnáct a půl hodiny bandu ječících tlustých ženských s rohatými helmami na hlavách není pro mě.
Uměleckým filmům se taky vyhýbám. Raději si pustím dejme tomu Terminátora dvojku. V četbě upřednostňuji pokleslé žánry. Svého času jsem zhltl například hromadu příběhů Marka Stonea, agenta Služby pro dohled nad primitivními planetami (SDPP). Kdo je zná, ví, že o moc hlouběji už klesnout nelze.
Historický milník AI. První umělecké dílo robota se vydražilo za milion dolarů |
Ani s poezií to v mém případě není valné. Kdysi jsem nějakou přečetl. Umím dvě nebo tři básně nazpaměť. Příklad je třeba Já a Mike od Kurta Vonneguta, Jr. v překladu Egona Bondyho. Zrovna s touhle básničkou jsem jednou zabodoval, když v redakci Lidových novin chodil čert s Mikulášem. To je ale všechno.
Nejspíš bych byl proto ideální materiál do pokusů Briana Portera a Edouarda Macheryho z Pittsburské univerzity. Dvojice badatelů předložila zhruba 247 tisícům čtenářů básně deseti slavných anglicky píšících poetů z různých období dějin literatury.
Jejich seznam začínal Geoffreyem Chaucerem (cca 1340 - 400), pokračoval Williamem Shakespearem (1564 - 1616) nebo Waltem Whitmanem (1819-1892). Končil současnou americkou básnířkou Dorotheou Laskyovou (*1976). Porter a Machery kromě skutečných děl těchto poetů vygenerovali i další pomocí velkého jazykového modelu.
Při vývoji umělé inteligence se posunujeme od ochrany lidstva k zisku za každou cenu |
Umělá inteligence dostala zadání napodobit styl lidských básníků. Účastníci experimentu nebyli experti na poezii. Stejně jako já. Měli za úkol poznat text napsaný člověkem od textu vygenerovaného pomocí AI.
Výsledky byly až překvapivě špatné. Lidé průměrně selhali ve 46 procentech pokusů. Tedy skoro stejně, jako kdyby si hodili korunou. Ještě zajímavější než samotné selhání je jeho důvod.
Básně vygenerované neuronovou sítí byly podle účastníků pokusu lepší než lidské. Měly příjemnější rytmus, byly vtipnější, dojemnější, originálnější, lépe vyjadřovaly téma... Co na to říct? Shakespeare možná správně poznal, že celý svět je jeviště. Určitě ale netušil, že by na něm jednou mohl hlavní roli dostat robot.
(V článku jsem opravil původní tvrzení, že čtenáři byli méně úspěšní, než kdyby si hodili korunou. Logicky to bylo samozřejmě naopak. Pozn. aut.)
