Na mezinárodní scéně je to především válka na Ukrajině a s ní spojená zdlouhavá vyjednávání o míru. Evropa v nich dostala pouze vedlejší roli. Do těch hlavních obsadila síla jednotlivých armád Donalda Trumpa, Vladimira Putina a Volodymyra Zelenského. Mnozí nyní tvrdí, že americký prezident se spojí s tím ruským a Evropu nechá napospas východním barbarům.
Vyjednavači seznámili Zelenského s návrhy z Miami. Ocenil záruky pro Ukrajinu |
Na vnitropolitické scéně dochází k předání moci vlády minulé vládě nové. Teoreticky by to nemuselo být příliš složité. Ministerstva by měla mít úřednický aparát, který je pod ochranou služebního zákona, a tudíž by se mohli vyměnit ministři a jejich náměstci a česká exekutiva by jela dál. Prakticky je to však jinak.
Zásadní změna
Úředníci nejsou pouhými vykonavateli vůle vlády. V historii to kdysi tak bylo, ale přinejmenším v posledních desetiletích se tato situace zásadně změnila ve prospěch sílící byrokracie. Koneckonců nikoliv ministr, ale někdo z mnohavrstevné personální struktury jeho úřadu je tím, kdo řeší konkrétní problém. A jak se k němu postaví, je zcela na něm.
Je přitom téměř stoprocentní, že se ministrovi s výsledkem své práce nebo jejími konsekvencemi nikdy zpovídat nebude. Řečeno úplně jasně: úřednický aparát má nyní nejspíš největší sílu, jakou kdy v české historii měl. Jakmile tedy konkrétní ministr na svůj úřad dorazí a chce udělat reorganizaci (předpokládejme, že bude vše dělat s naprosto čistým svědomím), pak se proti němu postaví několik řad oponentů.
Okamura se chystá měnit lex Ukrajina. Bude nutné ho přehodnotit, říká šéf SPD |
Mezi nimi budou dominovat opoziční politici a média, což je zcela v pořádku. Takový stav je nanejvýš žádoucí, protože vytváří tlak na politické strany, jež jsou právě u moci. Hledáme-li však objektivní informace a hodnocení, pak bychom se, opět teoreticky, měli uchýlit k médiím veřejnoprávním. Ta by měla garantovat vyváženost, objektivitu a důvěryhodnost.
V té souvislosti se přiznám, že jsem velkým fanouškem některých pořadů Českého rozhlasu. Nicméně na jeho webu nacházím názorovou rubriku, jež mi připomíná (odpusťte mi tu přímočarost) opoziční médium. Ne, opravdu tam nenalézám názorový vějíř, v němž bych se dočetl chytré myšlenky z různých částí naší společnosti nahlížené pokaždé z jiné perspektivy. Je to naopak poněkud jednostranné.
Znepokojující fakt
Tím se dostávám k hlavnímu sdělení tohoto textu. Čtenáři by se během vánočních svátků neměli nechat příliš stresovat tím, že si nová vláda dotváří svůj úřednický aparát, a současně se přitom zvedá vlna nevůle ke snižování počtu úředníků. To jsou procesy a někdy i boje, které k demokracii patří.
Ukrajina prohraje, ale jak? Babišově vládě je to fuk, Česku by to fuk být nemělo |
Nepodléhejme ani alarmujícím komentářům jednoznačně tvrdícím, že americký prezident je svým způsobem velký lump, anebo že naši zemi někdo právě unáší kamsi do Moskvy. Ne, této interpretaci okolního světa se mi také nechce věřit. Na tom všem mne tedy nejvíce znepokojuje fakt, že veřejnoprávnost mnoha lidem splývá s konkrétními společenskými postoji a politickými preferencemi.
Při značném zjednodušení je shrnu do názvu pomyslné vánoční pohádky O zlém Trumpovi, hodné Evropské unii, Česku uneseném na Východ a skvělých ministerských úřednících, které chtějí zlí vládci zlikvidovat. Naštěstí jsou pohádky vždy pouhými pohádkami.
