Představa, že nejméně někteří z vysokých státních potentátů jsou slabší na duchu, se přímo nabízí. Jeden z novopečených poslanců například psal na Facebook rasistické a nenávistné komentáře. Fotografoval se a natáčel při hajlování. Výsledné fotky a videa pak věšel na internet. V Česku jsou jak nacistický pozdrav, tak rasistické bláboly trestné. Stejný orel intelektu si vydělával na živobytí nelegálním podnikáním a obíral stát na daních. Kdyby nekandidoval, nejspíš by mu všechno prošlo.
Teď má však zjevný problém. Poslanecká imunita ho ochrání jen několik let. Po rozpuštění sněmovny může očekávat předvolání na policejní služebnu.
Další snad ještě svéráznější chlapík si zase přilepšoval natáčením filmů pro dospělé. Když se o tom začalo psát, hrozí na všechny strany žalobami. Tím ale věc jen rozmazává. Opět přitom stačilo vzít rozum do hrsti a vzdát se kandidatury. Bene vixit, bene qui latuit. (Dobře žil, kdo se dobře ukryl.)
O jinou významnou funkci se zase uchází zmatený stařík neschopný zformulovat smysluplnou větu. Svůj nerovný boj s logikou i syntaxí svádí v podivném jazyce ze všeho nejvíc připomínajícím staroslověnštinu. V debatě se školáky prohlásil, že kráva dělá mléko v žaludku. Planety ve Sluneční soustavě jsou podle něj Měsíc, Mars, Pluto, Saturn a Slunce.
Norimberský deník
Podobných příkladů byste určitě sami našli víc. Pravděpodobně by to bylo mezi veřejnými činiteli, kteří vám osobně nějak vadí. Nerad bych však do hledání příliš zabrušoval. Jde mi o něco jiného.. Domnívám se, že rozšířená představa o nízké inteligenci politiků je mylná. Jejich zjevně idiotské chování jako důkaz nestačí. Hloupě se může zachovat i chytrý člověk.
Jak správně změřit nadání? S testováním inteligence u dětí není kam spěchat, říká psycholog |
Lidé úspěšní ve svém oboru bývají totiž nadprůměrně nebo dokonce vysoce nadprůměrně inteligentní. O jaký konkrétní obor jde, je přitom podružné. Mohou to být manažeři, umělci, hodináři, automechanici, kuchaři i bossové organizovaného zločinu. Poslední zmíněná položka se ostatně s politikou odjakživa dost prolíná …
Zajímavý doklad výše popsaného jevu je kniha Norimberský deník. Napsal ji americký psycholog Gustav M. Gilbert. Shrnuje v ní výsledky svých vyšetření nacistických pohlavárů obžalovaných z válečných zločinů.
Gilbert funkcionářům Třetí říše administroval mimo jiné i inteligenční zkoušku Wechsler-Bellevue. Tento nástroj je přímý předek testové baterie, která se k měření inteligence používá i dnes v mnoha zemích světa. Včetně Česka.
Naprostá většina vyšetřovaných mužů byla z pohledu zkoušky velice chytrých. Můžete to posoudit sami v tabulce na straně 34 anglického originálu. Nejlepšího výsledku dosáhl bankéř Hjalmar Schacht. Vyšel mu IQ 143.
Takový skór vyjde méně než 99,79 procenta lidí. Admirálové Karl Dönitz a Erich Raeder dosáhli v testu IQ 138 a 134 (Lepší než 99,44, resp. 98,83 procenta lidí).
Případ slabikáře vzhůru nohama
Z jednadvaceti vyšetřovaných bylo devatenáct nadprůměrně inteligentních. Nejhůř na tom byl vydavatel antisemitských novin Der Stürmer a nacistický poslanec Julius Streicher s IQ 106. (V tabulce vpravo dole.) Takový výsledek spadá do pásma průměru. Pořád je ale lepší, než dosáhne zhruba 66 procent lidí. Streicher také během vyšetření mohl mít jen špatný den.
Hlavní důvod, proč máme sklon považovat některé politiky za hlupáky, se mi zdá nasnadě. Všichni si myslíme, že naše vlastní názory jsou správné. Kdo vidí věci jinak, ten se podle nás mýlí. Čím víc takových rozporů je, tím nechápavější nám daný člověk připadá.
Příklad oběti takového zkreslení je bývalý americký prezident George W. Bush. Když byl ve funkci, pravidelně se o něm psalo, jaký je prosťáček. Internetem kolovala fotka, na níž držel slabikář hlavou dolů a předstíral, že ho čte.
Bush je však zřejmě nadprůměrně bystrý. Nasvědčují to svědectví jeho blízkých spolupracovníků, například článek na blogu ekonoma Keitha Hennesseyho. V obávaných amerických testech studijní způsobilosti SAT (Scholastic Aptitude Test) dosáhl Bush výsledku, který odpovídá IQ okolo 125, tedy horním pěti procentům všech lidí.
Stejný efekt téměř jistě působí i u politiků v Česku. Jakkoliv nám připadají hloupí, pravdou bude nejspíš opak. Uznávám, že uvěřit mé teorii je velice těžké. Sám s tím mám občas značné potíže.
