První, co mne napadlo, byly řečnické vlohy. Kdo neumí mluvit, nemůže být zvolen. Jenže pokud vím, u nás už lidi hodně volili, a asi se chystají opět volit, politika, který nejenže řečnickým uměním nevyniká, ale dokonce to veřejně přiznává. Mluvení mi moc nejde, říká.
Tak tedy charisma, nejlépe vtipnost? Určitě. Akorát že vtipný politik se hledá těžko. Pokud vím, v Česku si v tom ohledu vždycky nejlíp vedl pan Kalousek, který se ale před posledními volbami raději kandidatury vzdal. Hrozilo totiž nebezpečí, že by straně uškodila jeho neoblíbenost.
Pochopila jsem, že touto cestou politický talent nerozklíčuju. Přitom jedno vím. Politika určitě nemalé schopnosti vyžaduje a nemá je zdaleka každý. Někdo to ovšem dělat musí. Jak jinak spravovat společnost skládající se z milionů převážně odlišných lidí sdílejících stejné území? Domluvit se lze tak nanejvýš ve dvou, ve třech už to může být problém. I malé společenství potřebovalo vždycky stařešinu, případně radu skládající se z několika málo členů, a bez starosty se neobejde ani vesnička.
Stačí jeden záběr, abyste poznali, že film je český |
Takže zpět k tomu talentu. Ptám se lidí kolem sebe, jak že si ho představují, avšak moc mi nepomáhají. Většinou každý káže jen o tom, že politik by měl být neúplatný. No, jistě, ale má snad neúplatnost něco společného s talentem? A nenajde se nakonec na každého něco, když se opravdu chce? Jen jednou jsem uslyšela, že by politik měl mít vizi. To už je lepší, i když bych s takovým slovem spíš šetřila. Snad by stačilo, že by měl mít představu. Představu, co je třeba změnit a co naopak zachovat.
Jenže zkuste voličům vykládat, co všechno je u nás vlastně správně, a proto by se s tím nemělo hýbat. Unudíte je. Z toho mi vychází, že do výbavy politika by měla patřit schopnost tak trochu zaujmout, přesněji vyhmátnout, co lidi nejvíc štve. Problém může nastat, když je zrovna neštve nic, což se naštěstí skoro nikdy nestává. A když, určitě jim lze napovědět. Však se později, až dojde na skutečnou hru, dá leccos korigovat.
Slovo „hra“ bude asi klíčové, svitlo mi. Politik musí být hráč. Nemyslím přímo hazardní hráč. Možná hráč šachu, nebo pokeru, hlavně s pevnými nervy. Takový, který umí předvídat i předstírat, nepouští ke slovu nejistotu a hned tak ho nevyvede z míry ani kanonáda kritiky (plivanců). Nevěřím, že by na něco takového stačil tréning. Třeba mě by mohli trénovat léta, stejně bych se pod každodenní palbou do měsíce sesypala.
Proto taky vím, že já na politiku určitě talent nemám. A co vy?
