Syn profesorky chemie a profesora informatiky, právník a vysokoškolský pedagog, posléze zaměstnanec prezidentské kanceláře a v letech 2015 i 2020 poněkud překvapivý vítěz prezidentských voleb měl - krom setkání s premiérem Fialou a prezidentem Pavlem - i veřejnou přednášku na vysoké škole Cevro, která se dlouhodobě profiluje na české poměry extrémně silnou zahraniční a bezpečnostní tématikou.
Hlavní sdělení, které si Chlívek vzal? Úkolem politika je se s ostatními politiky bavit, nikoli je kádrovat: „Měl jsem dobré vztahy i na Slovensku se Zuzanou Čaputovou, ale i s Petrem Pellegrinim a Robertem Ficem,“ vzkazuje polská hlava státu.
ChlívekChlívek je autorský podčárník, vycházející v Lidových novinách od roku 2010, který najdete každý týden i na těchto stránkách. Jeho autor Petr Kamberský v hybridním mixu er-formy a ich-formy popisuje své myšlenky slovy, které se nehodí pro korektní redakční komentář. |
Dudovi je třiapadesát a už 7. srpna z něj bude bývalý prezident, což je poměrně velké specifikum, ale co „w Rzeczypospolitej Polskiej“ není specifické, že… Přednáška měla být rozpravou, kterou moderuje národní bezpečnostní poradce Tomáš Pojar, leč pan prezident si z Pojarových otázek většinou nic nedělal a povídal, co se mu zachtělo.
Přesto si nešlo nevšimnout, že Duda je ve své podstatě bytostný intelektuál, jehož zvolení v celonárodním hlasování je „v časech lidových tribunů“ tak trochu historickým omylem. To je první východisko, z něhož se Chlívek pokusí svým p. t. čtenářům předat nějaký závěr: Duda není Zeman.
Mít na každého telefon
Druhým pak je polská zahraniční a bezpečnostní politika, která se od roku 1989 výrazně liší od zbytku střední a východní Evropy: ačkoli je polská vnitřní politika dlouhodobě výrazně vyostřenější než třeba česká, v zahraniční politice jede celých 36 let v podstatě jednu a tu samou linii: sebevědomě vůči Německu, nesmlouvavě vůči Rusku a mimořádně vstřícně k USA.
Jako dítě jsem pásl ovce. Polský prezident se na debatě v Praze vracel do minulosti |
Polsko dlouhodobě neskrývá, že jeho hlavním „vehiklem“ v Evropě má být takzvaný Výmarský trojúhelník, tedy trojice Francie-Německo-Polsko. Varšava svou velikostí přesahuje ostatní bývalé sovětské satelity, o bývalých pobaltských sovětských republikách ani nemluvě. A nejednou, zejména za vlády levicovějších premiérů, při tom neskrývá jisté pohrdání pro zbytek postsovětského prostoru, Česko nevyjímaje.
A teď konečně ono sdělení, které má Chlívek pro všechny české mudrce, kteří už dekády navrhují zrušit Visegrád a všechna seskupení, kde je členem Maďarsko (kvůli Orbánovi) a poslední dobou i Slovensko (kvůli Ficovi).
„Dobře jsem si rozuměl s bývalým prezidentem Milošem Zemanem a mám výborné vztahy s Petrem Pavlem,“ připomínal Duda. Podle něj je v politice klíčové „mít na každého telefon“, což je nezbytné zejména ve chvílích, kdy se strašně rychle něco děje - jako třeba za pandemie nebo na začátku ruské invaze na Ukrajinu.
Ruský imperialismus musí být zastaven a Putin nemůže vyhrát, řekl na Hradě Duda |
„Měl jsem dobré vztahy i na Slovensku se Zuzanou Čaputovou, ale i s Petrem Pellegrinim a Robertem Ficem,“ překvapuje české kádrováky polský konzervativec. „Víte, zastávám názor, že když je nějaký politiky zvolen - a když jde o demokratickou zemi -, tak je mým úkolem se s ním bavit a vycházet, nikoli jej hodnotit.“
Pro dělání politiky je podle Andrzeje Dudy nezbytné využívat všech kanálů a možností, které máme, proto podporuje jak velké projekty jako EU a NATO, tak menší typu Výmar, Visegrád (Polsko, Česko, Slovensko a Maďarsko), Trojmoří (myšlen Balt, Jadran, Černé moře, tedy propojení Pobaltí s jihovýchodem EU) či Bukurešťskou devítku (skupinu členů východního křídla NATO). „Tato mezinárodní fóra slouží k tomu, abychom se spolu mohli bavit intenzivněji než dříve“, i když politické reprezentace se mohou názorově velmi zásadně lišit.
Potřeba komunikačních kanálů
Andrzej Duda je vyhraněný konzervativec; z některých jeho názorů by naprosté většině Čechů vstávaly vlasy na hlavě. Přesto zdůrazňuje dobré vztahy se socialistou Zemanem, liberálkou Čaputovou a, s prominutím, omyvatelným Petrem Pavlem.
Ještě jinak řečeno: prezident čtyřicetimilionového Polska, země s úplně jiným výtlakem, než má ta naše, zdůrazňuje potřebnost všech dostupných institucí, fór a iniciativ, které ve střední Evropě máme.
Je to stará diplomatická pravda - chcete-li něčeho dosáhnout, musíte mít kanály, jimiž se s druhou stranou bavíte.
Ale někteří naši ideologové by každých pár let nejraději do nějaké iniciativy vstupovali (když v sousední zemi vyhraje „spřátelená síla“) a zase z ní vystupovali (když vyhraje ideový nepřítel).
Mladí se nechtějí udřít k smrti? Neměli bychom jim zatleskat? |
I to je důvod, proč Česko není bráno tak vážně, jak by mohlo. Posledních dvanáct let je česká zahraniční politika poměrné konsistentní bez ohledu na střídání vlád. Ale do té doby jsme, podle toho, jak zrovna dopadly volby, tloukli hlavou každou chvíli o úplně jinou zeď.
