Nawrocki vzešel z prostředí historického výzkumu a působil jako ředitel Institutu národní paměti. V kampani se však profiloval především jako obránce rodiny, národa a katolických hodnot. Ve veřejném prostoru skartoval knihu „Gender Queer“, mluvil o „sexualizaci dětí“ a obviňoval evropské instituce z podkopávání polské identity. Jeho projev nebyl analytický, ale performativní. A fungoval.
Prezes Kaczyński jako kingmaker? Předsedovi PiSu vyšel s Nawrockým už podruhé stejný trik |
Přitom jde o muže, jehož jméno je spojeno s organizovanými fotbalovými rvačkami, podezřením z napomáhání prostituci během práce v luxusním hotelu nebo se sporným převodem bytu od vězněného seniora. Tyto příběhy by u kandidáta na prezidenta očekávaně diskvalifikovaly. U Nawrockého však nikoli.
Volba silového rámce
Strategická komunikace konzervativních aktérů v posledních letech často nestojí na osobní integritě. Klíčem je schopnost nabídnout publiku jasného nepřítele, vyvolat pocit ohrožení a rámovat jej jako existenční hrozbu. Minoritní skupiny, genderové identity nebo interrupce se tak nestávají jen politickým tématem – ale symbolem „kulturní války“.
Ani Nawrocki se s proruským Ficem bavit nebude, hodnotí expert volby v Polsku |
V případě Polska, kde jsou interrupce již dnes prakticky zakázané a kde stát zasahuje i do výkladu historie, funguje tento typ kampaně jako potvrzení statu quo. Voliči nevolí morální vzor. Volí silový rámec, který jim dává smysl v zemi polarizované konfliktem o hodnoty.
Nawrocki není anomálií. Je symptomem širšího trendu, ve kterém si tradiční hodnoty mohou nárokovat i ti, kteří s nimi ve svém životě nemají mnoho společného. Pokud však zvládnou sehrát roli „obránce“, osobní konzistence se stává druhořadou.
Autorka je doktorandkou Mediálních a komunikačních studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy
