Na druhou stranu nám naši předkové zanechali v obci poměrně dost křížků, památníků a pietních míst. Nejstarší a historicky nejcennější z nich je z poloviny 19. století. Původně stál u polní cesty, ze které se časem stala frekventovaná silnice, je tedy hodně na očích. Před několika lety ho chtěli ukrást – zloději měli nákladní auto a jeřáb a už náš křížek uvazovali s tím, že ho odvezou. Díky všímavým lidem jsme včas zasáhli a křížek byl zachráněn.
V obci máme také dva památníky upomínající na dvě války. Pomník „Svobody“, což je památník padlým v 1. světové válce, a pomník zastřeleným spoluobčanům v závěru 2. světové války. U něj si každoročně připomínáme zbytečné krveprolití 7. května 1945, kdy trestná výprava Němců málem zlikvidovala celou vesnici. Němci tehdy reagovali na to, že partyzáni ve Vysoké odzbrojili německou posádku a dva Němce hlídající most přes řeku zastřelili. Vojáci v odvetě obklíčili vesnici, postavili všechny muže do řady a začali je popravovat. Vyhrožovali, že pokud nevrátí pušky, které jim předchozí den vzali, tak budou v popravách pokračovat, nakonec zapálí vesnici a vystřílí všechny obyvatele. Naštěstí už to nestihli, ale i tak bylo deset mrtvých. Potomci zastřelených občanů se každoročně scházejí u pomníku, který byl nákladem obce postaven v roce 1946 a má statut kulturní památky. V poválečných letech to bývala velká událost, chodilo se průvodem s muzikou přes celou obec. Lidi si tenkrát uvědomovali, že scházelo málo a Vysoká nad Labem mohla dopadnout jako Lidice a Ležáky.
Další pietní místo je nové, založili jsme ho před šesti lety. Je to pomník pěti selským rodům vystěhovaným v rámci kolektivizace vesnice v 50. letech. Pět nejlepších hospodářů bylo uvězněno na šest až osm let, jejich majetek propadl ve prospěch nově založeného JZD, rodiny byly vystěhovány a všichni dostali doživotní zákaz návratu do obce. Do své domovské obce, kde jejich předkové žili, pracovali a zvelebovali svá hospodářství po stovky let. Zdevastované statky dostali v 90. letech zpátky v restituci, ale zmařené životy jim nikdo nevrátí. Je to obrovská nespravedlnost, kterou je potřeba stále připomínat. Proto jsme postavili tento pomník se jmény vystěhovaných, pro vzpomínku na ně i pro špatné svědomí těch, kteří o jejich vystěhování tehdy rozhodli.
Všechna tato pietní místa jsou odborně opravena, zrestaurována a udržována nákladem obce. Na něco jsme dostali dotaci, něco jsme hradili z obecního rozpočtu, celkem nás to stálo cca půl milionu korun. S vandaly problém nemáme, naopak, každé z těchto míst si někdo ze sousedů „adoptoval“ a stará se o něj. Tedy čistí okolí, vytrhává plevel, zapaluje svíčky a do vázičky dává čerstvé květiny.
Považujeme za velmi důležité podporovat vztah k obci a její minulosti, protože „kdo nezná minulost, nemůže plně porozumět přítomnosti“.
JIŘÍ HORÁK, starosta Vysoké nad Labem, nezávislý
