A protože jsem se s těmito věcmi obvykle spolehl na její šepot, zaškrtnul jsem „600 000“, protože šestmilionů mi připadalo absurdně moc, za což jsem - stejně jako David Irving od rakouského soudu - vyfasoval trojku.
Uvádím to zde jako důkaz, že v této části světa každému měříme stejným metrem. Doufám, že Irvinga budou brzy do basy následovat i další historičtí lajdáci: spisovatel Fritz Springmeier, který v desítkách článků doložil, že zednáři řízené studio Walt Disney vytvořilo v roce 1955 svou síť zábavních parků pouze za účelem vymazání mozků mnoha generací dětí a přípravy lidstva na příchod Antikrista (což pro každého, kdo byl v životě v Disneylandu, zní asi mnohem realističtěji než Irvingova teorie založená na tom, že plynové komory v Osvětimi postavili až po válce Poláci -snad za účelem podpory turistického ruchu - a že Osvětim byla „pouhým pracovním táborem, bohužel s poněkud zvýšenou úmrtností“). A doufejme, že budou následovat i další: režisér dokumentu Pravda o Elvisovi Adam Muskiewicz, americký spisovatel Bill Kaysing se svou knihou Nikdy jsme nepřistáli na Měsíci, mluvčí Vesmírných lidí Ivo A. Benda, geocentristi, Erich von Däniken a autor Šifry Mistra Leonarda. Tomu poslednímu by však slitovný soud pravděpodobně uložil pouze ústavní léčbu.
Jen doufám, že si rakouská justice uvědomuje, jakou tíhu na svá bedra nakládá. Svět je plný popíračů historických faktů a jejich trestání si vyžádá stavbu nových nápravných zařízení, mnohem rozlehlejších, než je Graz-Karlau, v němž bude za své hříchy pykat David Irving. Zvlášť, až soudci zaměří svůj zrak na Turecko, které popírá genocidu Arménů už devadesát let a jehož uvěznění zřejmě přesáhne rakouské možnosti.
I proto se domnívám, že za rozhodnutím vsadit Irvinga do vězení stojí něco jiného, většího a dost možná i ďábelského. Odsouzení Irvingovi pomohlo vylepšit si u svých příznivců pověst pošramocenou jak prohraným soudem s historičkou Lipstadtovou, tak „odvoláním“ svých pravd při snaze rozsudku se vyhnout. Navíc měl prý stále větší obtíže při shánění financí na další historickou práci. Je zajímavé, že se mu rakouský stát rozhodl na tři léta zajistit byt, stravu a klid na studium, což rozhodně povede k vydání další publikace. Už během soudu a vazby sepsal šest set stránek pod pracovním názvem Válka Davida Irvinga. A to bude sukces. Už proto, že jeho čtenáři mají přece ke knihám sepsaným ve vězení vřelý vztah.
