Avšak zatímco mne prostředí porodního sálu fascinuje, muž Petr naopak rychle, ba dalo by se říct až panicky rychle, od televize odchází. Tuhle jsme vedli řeč o tom, co by dělal, kdyby měl být u porodu a utírat rodičce (rozuměj mně) pot z čela. Tvrdí, že by to asi zvládl, ale musel by se navždy rozloučit se sexuálním životem.
Pokud mluví pravdu, a já se obávám, že mluví, nechápu, jak je možné, že se touhle otázkou vážněji nezabývají sexuologové. Docela by mě totiž zajímalo, jestli to tak má víc chlapů, nebo jde o výjimky, a jestli se někteří nepřetvařují jenom proto, aby svou přítomností v důležité chvíli společného života prokázali očekávanou empatii.
Jsem z generace, která asistenci otců u porodů neznala. Neznamená to, že by otcové nebyli něžní. Když jsem oznámila, že se začaly ozývat charakteristické bolesti, tak mne muž jemně políbil. Pravda, hned potom zase usnul. No co? Stejně jsme tenkrát ještě neměli auto, aby mě vezl do porodnice, takže jsem si zavolala sanitku.
Záhady přibývají. Ale možná se jenom moc ptáme |
Doktor, který mne přijímal, se trochu jedovatě zeptal, proč jsem nepřijela s mužem, ale jenom kvůli oblečení, že je měl manžel odnést. Na přenášení mých zimních svršků z ambulance na hekárnu a pak zas na pokoj prý nejsou zařízeni. Manžela jsem omluvila, nemůže odnášet kabát, jelikož musí být doma se starším dítětem.
A upřímně řečeno, u následujících procedur jsem byla jeho nepřítomnosti jenom ráda. Dodnes taky nevím, jak by mi mohl pomoct. Jak lze pomoct někomu, kdo musí z útrob vytlačit hlavičku velikosti melounu hrdlem, jehož rozměry nejsou nepodobné hrdlu pivní láhve?
Uznejte, že otcové přešlapující dneska u lůžek rodiček nevypadají moc užitečně. Mne ale víc zajímají ty rodičky. Jestli dobře chápu, dnešní rodička si jejich přítomnost žádá, a pokud nemá po ruce otce, bere s sebou většinou jiného podporovatele. Podporovatel má možná hrát taky roli svědka, který hlídá, jestli se zdravotnický personál chová, jak má, v některých případech také jestli nezneužívá mrákot rodičky například k tomu, aby trpící ulevil nějakou kapačkou nebo nástřihem.
Trochu zvláštní holčička neboli co dál s integrací |
Z rozhovorů, které jsem odposlechla, vím, že teď letí co nejpřirozenější porod, ideál je porodit pod jabloní a vše natáčet, případně rovnou vysílat. Bývá to poutavé. Jen mi pořád vrtají hlavou ti přihlížející otcové. Jestli to někteří nemají jako manžel Petr. Co když jo a jenom se to žinýrují přiznat? Nebo se jich neptáme? (Dělám si starosti kvůli úbytku dětí. Aby to nějak nesouviselo.)
